Psalmien 130

1 Matkalaulu. Syvyydestä minä huudan sinua, Herra.

Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.

2 Herra, kuule minun ääneni. Tarkatkoot sinun korvasi minun rukousteni ääntä.

Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.

3 Jos sinä, Herra, pidät mielessäsi synnit, Herra, kuka silloin kestää?

Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?

4 Mutta sinun tykönäsi on anteeksiantamus, että sinua peljättäisiin.

Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.

5 Minä odotan Herraa, minun sieluni odottaa, ja minä panen toivoni hänen sanaansa.

Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.

6 Minun sieluni odottaa Herraa hartaammin kuin vartijat aamua, kuin vartijat aamua.

Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.

7 Pane toivosi Herraan, Israel. Sillä Herran tykönä on armo, runsas lunastus hänen tykönänsä.

Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.

8 Ja hän lunastaa Israelin kaikista sen synneistä.

Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.