Psalmien 122

1 Matkalaulu; Daavidin virsi. Minä iloitsin, kun minulle sanottiin: "Menkäämme Herran huoneeseen".

Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

2 Meidän jalkamme saavat seisoa sinun porteissasi, Jerusalem;

A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

3 sinä Jerusalem, rakennettu kaupungiksi, johon kokoonnutaan yhteen,

Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

4 jonne sukukunnat vaeltavat, Herran sukukunnat, niinkuin Israelille on säädetty, kiittämään Herran nimeä.

Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

5 Sillä siellä ovat tuomioistuimet, Daavidin huoneen istuimet.

Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

6 Toivottakaa rauhaa Jerusalemille, menestykööt ne, jotka sinua rakastavat.

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

7 Rauha olkoon sinun muuriesi sisällä, olkoon onni sinun linnoissasi.

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

8 Veljieni ja ystävieni tähden minä sanon: olkoon sinulla rauha.

Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

9 Herran, meidän Jumalamme, huoneen tähden minä tahdon etsiä sinun parastasi.

Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.