Sananlaskujen 1
1 Salomon, Daavidin pojan, Israelin kuninkaan, sananlaskut,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 viisauden ja kurin oppimiseksi, ymmärryksen sanojen ymmärtämiseksi,
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 taitoa tuovan kurin, vanhurskauden, oikeuden ja vilpittömyyden saamiseksi,
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 mielevyyden antamiseksi yksinkertaisille, tiedon ja taidollisuuden nuorille.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Viisas kuulkoon ja saakoon oppia lisää, ja ymmärtäväinen hankkikoon elämänohjetta
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 ymmärtääkseen sananlaskuja ja vertauksia, viisasten sanoja ja heidän ongelmiansa.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Herran pelko on tiedon alku; hullut pitävät halpana viisauden ja kurin.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Kuule, poikani, isäsi kuritusta äläkä hylkää äitisi opetusta,
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 sillä ne ovat ihana seppele sinun päähäsi ja käädyt sinun kaulaasi.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Poikani, jos synnintekijät sinua viekoittelevat, älä suostu.
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Jos he sanovat: "Lähde mukaamme! Väijykäämme verta, vaanikaamme viatonta syyttömästi;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 nielaiskaamme niinkuin tuonela heidät elävältä, ehyeltään, niinkuin hautaan vaipuvaiset; (Sheol h7585)
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 me saamme kaikenlaista kallista tavaraa, täytämme talomme saaliilla;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 heitä arpasi meidän kanssamme, yhteinen kukkaro olkoon meillä kaikilla" -
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Älä lähde, poikani, samalle tielle kuin he, pidätä jalkasi heidän poluiltansa.
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Sillä heidän jalkansa juoksevat pahuuteen, kiiruhtavat vuodattamaan verta.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Sillä verkko on viritetty kaikille siivekkäille, niin että ne sen näkevät. -Mutta turhaan:
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 omaa vertansa he väijyvät, vaanivat omaa henkeänsä.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Näin käy jokaiselle väärän voiton pyytäjälle: se ottaa haltijaltaan hengen.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Viisaus huutaa kadulla, antaa äänensä kuulua toreilla;
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 meluisten katujen kulmissa se kutsuu, porttien ovilta kaupungissa sanansa sanoo:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Kuinka kauan te, yksinkertaiset, rakastatte yksinkertaisuutta, kuinka kauan pilkkaajilla on halu pilkkaan ja tyhmät vihaavat tietoa?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Kääntykää minun nuhdeltavikseni. Katso, minä vuodatan teille henkeäni, saatan sanani tiedoksenne.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Kun minä kutsuin ja te estelitte, kun ojensin kättäni eikä kenkään kuunnellut,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 vaan te vieroksuitte kaikkia minun neuvojani, ette suostuneet minun nuhteisiini,
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 niin minäkin nauran teidän hädällenne, pilkkaan, kun tulee se, mitä te kauhistutte;
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 kun myrskynä tulee se, mitä te kauhistutte, kun hätänne saapuu tuulispäänä, kun päällenne tulee vaiva ja ahdistus.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Silloin he minua kutsuvat, mutta minä en vastaa, etsivät minua, mutta eivät löydä.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Koska he vihasivat tietoa, eivät valinneet osaksensa Herran pelkoa
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 eivätkä suostuneet minun neuvooni, vaan katsoivat kaiken minun nuhteluni halvaksi,
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 saavat he syödä oman vaelluksensa hedelmiä ja saavat kyllänsä omista hankkeistaan.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Sillä yksinkertaiset tappaa heidän oma luopumuksensa, ja tyhmät tuhoaa heidän oma suruttomuutensa.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Mutta joka minua kuulee, saa asua turvassa ja olla rauhassa onnettomuuden kauhuilta.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
