Sananlaskujen 7
1 Poikani, noudata minun sanojani ja kätke mieleesi minun käskyni.
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2 Noudata minun käskyjäni, niin saat elää, säilytä opetukseni kuin silmäteräsi.
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3 Sido ne kiinni sormiisi, kirjoita ne sydämesi tauluun.
Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4 Sano viisaudelle: "Sinä olet sisareni", kutsu ymmärrystä sukulaiseksi,
Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5 että varjeltuisit irstaalta naiselta, vieraalta vaimolta, joka sanoillansa liehakoitsee.
Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6 Sillä minä katselin taloni ikkunasta ristikon läpi,
Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7 ja minä näin yksinkertaisten joukossa, havaitsin poikain seassa nuorukaisen, joka oli mieltä vailla.
Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8 Hän kulki katua erään naisen kulmaukseen ja asteli hänen majaansa päin
Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9 päivän illaksi hämärtyessä, yön aikana, pimeässä.
V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10 Ja katso, nainen tulee häntä vastaan, porton puvussa, kavala sydämeltä.
A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11 Hän on levoton ja hillitön, eivät pysy hänen jalkansa kotona;
Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12 milloin hän on kadulla, milloin toreilla, ja väijyy joka kulmassa.
Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13 Hän tarttui nuorukaiseen, suuteli häntä ja julkeasti katsoen sanoi hänelle:
I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14 "Minun oli uhrattava yhteysuhri, tänä päivänä olen täyttänyt lupaukseni.
Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15 Sentähden läksin ulos sinua vastaan, etsiäkseni sinua, ja olen sinut löytänyt.
Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16 Olen leposijalleni peitteitä levittänyt, kirjavaa Egyptin liinavaatetta.
Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17 Vuoteeseeni olen pirskoitellut mirhaa, aloeta ja kanelia.
Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18 Tule, nauttikaamme lemmestä aamuun asti, riemuitkaamme rakkaudesta.
Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19 Sillä mieheni ei ole kotona, hän meni matkalle kauas.
Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20 Rahakukkaron hän otti mukaansa ja tulee kotiin vasta täydenkuun päiväksi."
Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21 Hän taivutti hänet paljolla houkuttelullaan, vietteli liukkailla huulillansa:
I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22 kkiä hän lähti hänen jälkeensä, niinkuin härkä menee teuraaksi, niinkuin hullu jalkaraudoissa kuritettavaksi,
Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23 niinkuin lintu kiiruhtaa paulaan; eikä tiennyt, että oli henkeänsä kaupalla, kunnes nuoli lävisti hänen maksansa.
Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24 Sentähden, poikani, kuulkaa minua, kuunnelkaa minun suuni sanoja.
Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25 Älköön poiketko sydämesi tuon naisen teille, älä eksy hänen poluillensa.
Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26 Sillä paljon on surmattuja, hänen kaatamiaan, lukuisasti niitä, jotka hän on kaikki tappanut.
Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
