Sananlaskujen 5
1 Poikani, kuuntele minun viisauttani, kallista korvasi minun taidolleni
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 ottaaksesi vaarin taidollisuudesta, ja huulesi säilyttäkööt tiedon.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Sillä hunajaa tiukkuvat vieraan vaimon huulet, hänen suunsa on öljyä liukkaampi.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Mutta lopulta hän on karvas kuin koiruoho, terävä kuin kaksiteräinen miekka.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Ei käy hän elämän tasaista polkua, hänen tiensä horjuvat hänen huomaamattaan.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Niinpä, lapset, kuulkaa minua, älkää väistykö minun suuni sanoista.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Pidä tiesi kaukana tuollaisesta äläkä lähesty hänen majansa ovea,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 ettet antaisi muille kunniaasi etkä vuosiasi armottomalle,
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 ettei sinun tavarasi ravitsisi vieraita, sinun vaivannäkösi joutuisi toisen taloon
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 ja ettet lopulta päätyisi huokailemaan ruumiisi ja lihasi riutuessa
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 ja sanomaan: "Miksi minä kuritusta vihasin ja sydämeni halveksui nuhdetta?
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Miksi en kuullut neuvojaini ääntä, kallistanut korvaani opettajilleni?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Olin joutua kokonaan turmion omaksi keskellä seurakunnan ja kansankokouksen."
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Juo vettä omasta säiliöstäsi, sitä, mikä omasta kaivostasi juoksee.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Vuotaisivatko sinun lähteesi kadulle, toreille sinun vesiojasi!
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Olkoot ne sinun omasi yksin, älkööt vierasten sinun ohessasi.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Olkoon sinun lähteesi siunattu, ja iloitse nuoruutesi vaimosta.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Armas peura, suloinen vuorikauris-hänen rintansa sinua aina riemulla ravitkoot, hurmautuos alati hänen rakkaudestaan.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Miksi, poikani, hurmautuisit irstaaseen naiseen ja syleilisit vieraan vaimon povea?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Sillä Herran silmien edessä ovat miehen tiet, ja hän tutkii kaikki hänen polkunsa.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Jumalattoman vangitsevat hänen rikoksensa, ja hän tarttuu oman syntinsä pauloihin.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Kurittomuuteensa hän kuolee ja suistuu harhaan suuressa hulluudessaan.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
