Sananlaskujen 4
1 Kuulkaa, lapset, isän kuritusta ja kuunnelkaa oppiaksenne ymmärrystä.
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 Sillä minä annan teille hyvän neuvon, älkää hyljätkö minun opetustani.
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 Olinhan minäkin isäni poika, hento ja äitini ainokainen.
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 Ja isä minua opetti ja sanoi minulle: "Pitäköön sydämesi minun sanoistani kiinni, noudata minun käskyjäni, niin sinä saat elää.
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 Hanki viisautta, hanki ymmärrystä, älä sitä unhota, älä väisty pois minun suuni sanoista.
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 Älä sitä hylkää, niin se varjelee sinua; rakasta sitä, niin se sinua suojaa.
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 Viisauden alku on: hanki viisautta, ja kaikella muulla hankkimallasi hanki ymmärrystä.
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Anna sille korkea arvo, niin se sinut korottaa, se kunnioittaa sinua, jos sen syliisi suljet;
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 se panee päähäsi ihanan seppeleen ja lahjoittaa sinulle kauniin kruunun."
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Kuule, poikani, ja ota sanani varteen, niin elämäsi vuodet enentyvät.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Minä neuvon sinut viisauden tielle, ohjaan sinut oikeille teille.
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Käydessäsi eivät askeleesi ahtaalle joudu; juostessasi et kompastu.
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Tartu kiinni kuritukseen äläkä hellitä; säilytä se, sillä se on sinun elämäsi.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 Älä lähde jumalattomien polulle, älä astu pahojen tielle.
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Anna sen olla, älä mene sille, poikkea pois ja mene ohitse.
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 Sillä eivät he saa nukkua, elleivät pahaa tee; se riistää heiltä unen, elleivät ole ketään kaataneet.
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Niin he syövät leipänään jumalattomuutta, juovat viininään väkivallan tekoja.
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Mutta vanhurskasten polku on kuin aamurusko, joka kirkastuu kirkastumistaan sydänpäivään saakka.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 Jumalattomain tie on kuin pimeys: eivät he tiedä, mihin kompastuvat.
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Poikani, kuuntele minun puhettani, kallista korvasi minun sanoilleni.
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 Älkööt ne väistykö silmistäsi, kätke ne sydämesi sisimpään;
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 sillä ne ovat elämä sille, joka ne löytää, ja lääke koko hänen ruumiillensa.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Yli kaiken varottavan varjele sydämesi, sillä sieltä elämä lähtee.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Poista itsestäsi suun kavaluus, ja karkoita luotasi huulten vääryys.
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 Katsokoot sinun silmäsi suoraan, eteenpäin olkoon katseesi luotu.
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 Tasoita polku jaloillesi, ja kaikki sinun tiesi olkoot vakaat.
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 Älä poikkea oikeaan, älä vasempaan, väistä jalkasi pahasta.
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
