Sananlaskujen 30
1 Aagurin, Jaaken pojan, sanat; lauselma. Näin puhuu se mies: Minä olen väsyttänyt itseni, Jumala; olen väsyttänyt itseni, Jumala, ja menehdyn.
Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
2 Sillä järjetön olen minä mieheksi, ei ole minulla ihmisymmärrystä;
Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
3 enkä ole oppinut viisautta, tullakseni tuntemaan Pyhintä.
Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
4 Kuka on noussut taivaaseen ja astunut sieltä alas? Kuka on koonnut kouriinsa tuulen? Kuka on sitonut vedet vaipan sisään? Kuka on kohdalleen asettanut maan ääret kaikki? Mikä on hänen nimensä ja mikä hänen poikansa nimi, jos sen tiedät?
Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
5 Jokainen Jumalan sana on taattu; hän on niiden kilpi, jotka häneen turvaavat.
Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
6 Älä lisää hänen sanoihinsa mitään, ettei hän vaatisi sinua tilille ja ettet valhettelijaksi joutuisi.
Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
7 Kahta minä sinulta pyydän, älä niitä minulta koskaan kiellä, kuolemaani saakka:
Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
8 Vilppi ja valhepuhe pidä minusta kaukana. Älä köyhyyttä, älä rikkautta minulle anna; anna minulle ravinnoksi määräosani leipää,
Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
9 etten kylläisenä tulisi kieltäjäksi ja sanoisi: "Kuka on Herra?" ja etten köyhtyneenä varastaisi ja rikkoisi Jumalani nimeä vastaan.
Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
10 Älä kieli palvelijasta hänen herrallensa; muutoin hän sinut kiroaa, ja sinä saat siitä kärsiä.
Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
11 Voi sukua, joka isäänsä kiroaa eikä siunaa äitiänsä;
Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
12 sukua, joka on omissa silmissään puhdas, vaikka ei ole pesty liastansa!
Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
13 Voi sukua-kuinka ylpeät ovatkaan sen silmät ja kuinka korskea silmänluonti-
Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
14 sukua, jonka hampaat ovat miekkoja ja leukaluut veitsiä syödäksensä kurjat maasta pois ja köyhät ihmisten joukosta!
Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
15 Verenimijällä on kaksi tytärtä: Anna vielä! Anna vielä! Kolme on, jotka eivät kylläänsä saa, neljä, jotka eivät sano: "Jo riittää":
Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
16 tuonela, hedelmätön kohtu, maa, joka ei saa kylläänsä vedestä, ja tuli, joka ei sano: "Jo riittää". (Sheol h7585)
Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti. (Sheol h7585)
17 Joka isäänsä pilkkaa ja pitää halpana totella äitiänsä, häneltä korpit puron luona hakkaavat silmän, ja kotkan poikaset syövät sen.
Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
18 Kolme on minusta ylen ihmeellistä, ja neljä on, joita en käsitä:
Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
19 kotkan jäljet taivaalla, käärmeen jäljet kalliolla, laivan jäljet keskellä merta ja miehen jäljet nuoren naisen tykönä.
Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
20 Samoin ovat avionrikkoja-vaimon jäljet: hän syö, pyyhkii suunsa ja sanoo: "En ole pahaa tehnyt".
Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
21 Kolmen alla järkkyy maa, ja neljän alla ei se jaksa kestää:
Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
22 orjan alla, kun hän kuninkaaksi pääsee, houkan, kun hän saa kyllälti leipää,
Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
23 hyljityn alla, kun hän miehen saa, ja palvelijattaren, kun hän emäntänsä syrjäyttää.
Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
24 Neljä on maassa vähäisintä, mutta viisaan viisasta silti:
Ètyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
25 Muurahaiset ovat voimaton kansa, mutta he hankkivat leipänsä kesällä;
Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
26 tamaanit ovat heikko kansa, mutta he laittavat majansa kallioihin;
Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
27 heinäsirkoilla ei ole kuningasta, mutta koko lauma lähtee järjestyksessä liikkeelle;
Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
28 sisiliskoon voi tarttua käsin, mutta kuitenkin se oleskelee kuninkaan linnoissa.
Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
29 Kolmella on komea astunta, ja neljä komeasti kulkee:
Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
30 leijona, sankari eläinten joukossa, joka ei vääjää ketään,
Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
31 hevonen, solakkakylki, tai kauris, ja kuningas joukkonsa johdossa.
Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
32 Jos ylpeilit-olipa se houkkamaisuutta tai harkittua-niin laske käsi suullesi.
Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
33 Sillä maitoa pusertamalla saa voin, nenää pusertamalla saa veren, ja vihoja pusertamalla saa riidan.
Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.
