Sananlaskujen 29
1 Kuritusta saanut mies, joka niskurina pysyy, rusennetaan äkisti, eikä apua ole.
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Hurskaitten enentyessä kansa iloitsee, mutta jumalattoman hallitessa kansa huokaa.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Viisautta rakastavainen on isällensä iloksi, mutta porttojen seuratoveri hävittää varansa.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Oikeudella kuningas pitää maan pystyssä, mutta verojen kiskoja sen hävittää.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Mies, joka lähimmäistään liehakoitsee, virittää verkon hänen askeleilleen.
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Pahalle miehelle on oma rikos paulaksi, mutta vanhurskas saa riemuita ja iloita.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Vanhurskas tuntee vaivaisten asian, mutta jumalaton ei siitä mitään ymmärrä.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Pilkkaajat kaupungin villitsevät, mutta viisaat hillitsevät vihan.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Viisas mies kun käräjöi hullun miehen kanssa, niin tämä reutoo ja nauraa eikä asetu.
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Murhamiehet vihaavat nuhteetonta, oikeamielisten henkeä he väijyvät.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Tyhmä purkaa kaiken sisunsa, mutta viisas sen viimein tyynnyttää.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Hallitsija, joka kuuntelee valhepuheita, saa palvelijoikseen pelkkiä jumalattomia.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Köyhä ja sortaja kohtaavat toisensa; kumpaisenkin silmille Herra antaa valon.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Kuninkaalla, joka tuomitsee vaivaisia oikein, on valtaistuin iäti vahva.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Vitsa ja nuhde antavat viisautta, mutta kuriton poika on äitinsä häpeä.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Kun jumalattomat lisääntyvät, lisääntyy rikos, mutta vanhurskaat saavat nähdä, kuinka he kukistuvat.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Kurita poikaasi, niin hän sinua virvoittaa ja sielullesi herkkuja tarjoaa.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Missä ilmoitus puuttuu, siinä kansa käy kurittomaksi; autuas se, joka noudattaa lakia.
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Ei ota palvelija sanoista ojentuakseen: hän kyllä ymmärtää, mutta ei tottele.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Näet miehen, kärkkään puhumaan-enemmän on toivoa tyhmästä kuin hänestä.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Jos palvelijaansa nuoresta pitäen hemmottelee, tulee hänestä lopulta kiittämätön.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Pikavihainen mies nostaa riidan, ja kiukkuinen tulee rikkoneeksi paljon.
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Ihmisen alentaa hänen oma ylpeytensä, mutta alavamielinen saa kunnian.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Joka käy osille varkaan kanssa, se sieluansa vihaa; hän kuulee vannotuksen, mutta ei ilmaise mitään.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Ihmispelko panee paulan, mutta Herraan luottavainen on turvattu.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Hallitsijan suosiota etsivät monet, mutta Herralta tulee miehelle oikeus.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Vääryyden mies on vanhurskaille kauhistus, ja oikean tien kulkija on kauhistus jumalattomalle.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
