Sananlaskujen 24
1 Älä kadehdi pahoja ihmisiä äläkä halua heidän seuraansa.
Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
2 Sillä heidän mielensä miettii väkivaltaa, ja turmiota haastavat heidän huulensa.
Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
3 Viisaudella talo rakennetaan ja ymmärryksellä vahvaksi varustetaan.
Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
4 Taidolla täytetään kammiot, kaikkea kallista ja ihanaa tavaraa täyteen.
Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
5 Viisas mies on väkevä, ja taidon mies on voipa voimaltansa.
Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
6 Neuvokkuudella näet on sinun käytävä sotaa, ja neuvonantajain runsaus tuo menestyksen.
Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
7 Kovin on korkea hullulle viisaus, ei hän suutansa avaa portissa.
Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
8 Jolla on pahanteko mielessä, sitä juonittelijaksi sanotaan.
Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
9 Synti on hulluuden työ, ja pilkkaaja on ihmisille kauhistus.
Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
10 Jos olet ollut veltto, joutuu ahtaana aikana voimasi ahtaalle.
Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
11 Pelasta ne, joita kuolemaan viedään, pysäytä ne, jotka surmapaikalle hoippuvat.
Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
12 Jos sanot: "Katso, emme tienneet siitä", niin ymmärtäähän asian sydänten tutkija; sinun sielusi vartioitsija sen tietää, ja hän kostaa ihmiselle hänen tekojensa mukaan.
Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
13 Syö hunajaa, poikani, sillä se on hyvää, ja mesi on makeaa suussasi.
Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
14 Samankaltaiseksi tunne viisaus sielullesi; jos sen löydät, on sinulla tulevaisuus, ja toivosi ei mene turhaan.
Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
15 Älä väijy, jumalaton, vanhurskaan majaa, älä hävitä hänen leposijaansa.
Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
16 Sillä seitsemästi vanhurskas lankeaa ja nousee jälleen, mutta jumalattomat suistuvat onnettomuuteen.
Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
17 Älä iloitse vihamiehesi langetessa, älköön sydämesi riemuitko hänen suistuessaan kumoon,
Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
18 ettei Herra, kun sen näkee, sitä pahana pitäisi, ja kääntäisi vihaansa pois hänestä.
Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
19 Älä vihastu pahantekijäin tähden, älä kadehdi jumalattomia.
Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
20 Sillä ei ole pahalla tulevaisuutta; jumalattomien lamppu sammuu.
Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
21 Pelkää, poikani, Herraa ja kuningasta, älä sekaannu kapinallisten seuraan.
Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
22 Sillä yhtäkkiä tulee heille onnettomuus, tuomio-kuka tietää milloin-toisille niinkuin toisillekin.
Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
23 Nämäkin ovat viisaitten sanoja. Ei ole hyvä tuomitessa henkilöön katsoa.
Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
24 Joka sanoo syylliselle: "Sinä olet syytön", sitä kansat kiroavat, kansakunnat sadattelevat.
Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
25 Mutta jotka oikein tuomitsevat, niiden käy hyvin, ja heille tulee onnen siunaus.
Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
26 Se huulille suutelee, joka oikean vastauksen antaa.
Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
27 Toimita tehtäväsi ulkona ja tee valmista pellollasi; sitten perusta itsellesi perhe.
Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
28 Älä ole syyttä todistajana lähimmäistäsi vastaan, vai petätkö sinä huulillasi?
Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
29 Älä sano: "Niinkuin hän teki minulle, niin teen minä hänelle, minä kostan miehelle hänen tekojensa mukaan".
Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
30 Minä kuljin laiskurin pellon ohitse, mielettömän miehen viinitarhan vieritse.
Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
31 Ja katso: se kasvoi yltänsä polttiaisia; sen pinta oli nokkosten peitossa ja sen kiviaita luhistunut.
A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
32 Minä katselin ja painoin mieleeni, havaitsin ja otin opikseni:
A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
33 Nuku vielä vähän, torku vähän, makaa vähän ristissä käsin,
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
34 niin köyhyys käy päällesi niinkuin rosvo ja puute niinkuin asestettu mies.
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
