Sananlaskujen 19
1 Parempi on köyhä, joka nuhteettomasti vaeltaa, kuin huuliltansa nurja, joka on vielä tyhmäkin.
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Ilman taitoa ei ole intokaan hyväksi, ja kiirehtivän jalka astuu harhaan.
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Ihmisen oma hulluus turmelee hänen tiensä, mutta Herralle hän sydämessään vihoittelee.
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Tavara tuo ystäviä paljon, mutta vaivainen joutuu ystävästänsä eroon.
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Väärä todistaja ei jää rankaisematta, ja joka valheita puhuu, se ei pelastu.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Monet etsivät ylhäisen suosiota, ja kaikki ovat anteliaan ystäviä.
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Köyhä on kaikkien veljiensä vihattu, vielä vierotumpi ystävilleen. Tyhjiä sanoja hän saa tavoitella.
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Joka mieltä hankkii, se sieluansa rakastaa; joka ymmärryksen säilyttää, se onnen löytää.
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Väärä todistaja ei jää rankaisematta, ja joka valheita puhuu, se hukkuu.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Ei sovi tyhmälle hyvät päivät, saati sitten palvelijalle hallita ruhtinaita.
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Ymmärrys tekee ihmisen pitkämieliseksi, ja hänen kunniansa on antaa rikos anteeksi.
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Kuninkaan viha on kuin nuoren leijonan kiljunta, mutta hänen suosionsa on kuin kaste ruoholle.
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Tyhmä poika on isänsä turmio, ja vaimon tora on kuin räystäästä tippuva vesi.
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Talo ja tavara peritään isiltä, mutta toimellinen vaimo tulee Herralta.
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Laiskuus vaivuttaa sikeään uneen, ja veltto joutuu näkemään nälkää.
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Joka käskyt pitää, saa henkensä pitää; joka ei teistänsä välitä, on kuoleman oma.
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Joka vaivaista armahtaa, se lainaa Herralle, ja hän maksaa jälleen hänen hyvän tekonsa.
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Kurita poikaasi, kun vielä toivoa on; ethän halunne hänen kuolemaansa.
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Rajuluontoinen joutuu sakkoihin: vain yllytät, jos yrität apuun.
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Kuule neuvoa, ota kuritus varteen, että olisit vasta viisaampi.
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Monet ovat miehen mielessä aivoitukset, mutta Herran neuvo on pysyväinen.
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Ihaninta ihmisessä on hänen laupeutensa, ja köyhä on parempi kuin valhettelija.
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Herran pelko on elämäksi: saa levätä yönsä ravittuna, eikä mikään paha kohtaa.
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Laiska pistää kätensä vatiin, mutta ei saa sitä viedyksi suuhunsa jälleen.
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Lyö pilkkaajaa, niin yksinkertainen saa mieltä, ja jos ymmärtäväistä nuhdellaan, niin hän käsittää tiedon.
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Joka isäänsä pahoin pitelee ja ajaa äitinsä pois, se on kunnoton ja rietas poika.
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Jos herkeät, poikani, kuulemasta kuritusta, niin eksyt pois tiedon sanoista.
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Kelvoton todistaja pitää oikeuden pilkkanaan, ja jumalattomien suu nielee vääryyttä.
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Tuomiot ovat valmiina pilkkaajille ja lyönnit tyhmien selkään.
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
