Sananlaskujen 17
1 Parempi kuiva kannikka rauhassa kuin talon täysi uhripaistia riidassa.
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 Taitava palvelija hallitsee kunnotonta poikaa ja pääsee perinnönjaolle veljesten rinnalla.
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 Hopealle sulatin, kullalle uuni, mutta sydämet koettelee Herra.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 Paha kuuntelee häijyjä huulia, petollisuus kuulee pahoja kieliä.
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 Joka köyhää pilkkaa, se herjaa hänen luojaansa; joka toisen onnettomuudesta iloitsee, ei jää rankaisematta.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 Vanhusten kruunu ovat lastenlapset, ja isät ovat lasten kunnia.
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Ei sovi houkalle ylevä puhe, saati sitten ruhtinaalle valhe.
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Lahjus on käyttäjänsä silmissä kallis kivi: mihin vain hän kääntyy, hän menestyy.
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 Joka rikkeen peittää, se rakkautta harrastaa; mutta joka asioita kaivelee, se erottaa ystävykset.
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Nuhde pystyy paremmin ymmärtäväiseen kuin sata lyöntiä tyhmään.
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 Pelkkää onnettomuutta hankkii kapinoitsija, mutta häntä vastaan lähetetään armoton sanansaattaja.
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Kohdatkoon miestä karhu, jolta on riistetty poikaset, mutta älköön tyhmä hulluudessansa.
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Joka hyvän pahalla palkitsee, sen kodista ei onnettomuus väisty.
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Alottaa tora on päästää vedet valloilleen; herkeä, ennenkuin riita syttyy.
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 Syyllisen syyttömäksi ja syyttömän syylliseksi tekijä ovat kumpikin Herralle kauhistus.
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 Mitä hyötyä on rahasta tyhmän käsissä? Viisauden hankkimiseen ei ole ymmärrystä.
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 Ystävä rakastaa ainiaan ja veli syntyy varaksi hädässä.
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 Mieltä vailla on mies, joka kättä lyöpi, joka menee toista takaamaan.
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 Joka toraa rakastaa, se rikkomusta rakastaa; joka ovensa korottaa, se hankkii kukistumistaan.
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 Väärämielinen ei onnea löydä, ja kavalakielinen suistuu onnettomuuteen.
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 Tyhmä on murheeksi siittäjällensä, ja houkan isä on iloa vailla.
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 Terveydeksi on iloinen sydän, mutta murtunut mieli kuivuttaa luut.
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 Jumalaton ottaa lahjuksen vastaan toisen povelta vääristääksensä oikeuden tiet.
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 Ymmärtäväisellä on viisaus kasvojensa edessä, mutta tyhmän silmät kiertävät maailman rantaa.
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 Tyhmä poika on isällensä suruksi ja synnyttäjällensä mielihaikeaksi.
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Paha jo sekin, jos syytöntä sakotetaan; kovin kohtuutonta, jos jaloja lyödään.
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Joka hillitsee sanansa, on taitava, ja mielensä malttava on ymmärtäväinen mies.
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Hullukin käy viisaasta, jos vaiti on; joka huulensa sulkee, on ymmärtäväinen.
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
