Sananlaskujen 14
1 Vaimojen viisaus talon rakentaa, mutta hulluus sen omin käsin purkaa.
Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2 Joka vaeltaa oikein, se pelkää Herraa, mutta jonka tiet ovat väärät, se hänet katsoo ylen.
Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3 Hullun suussa on ylpeydelle vitsa, mutta viisaita vartioivat heidän huulensa.
V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4 Missä raavaita puuttuu, on seimi tyhjä, mutta runsas sato saadaan härkien voimasta.
Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5 Uskollinen todistaja ei valhettele, mutta väärä todistaja puhuu valheita.
Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6 Pilkkaaja etsii viisautta turhaan, mutta ymmärtäväisen on tietoa helppo saada.
Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7 Menet pois tyhmän miehen luota: et tullut tuntemaan tiedon huulia.
Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8 Mielevän viisaus on, että hän vaelluksestaan vaarin pitää; tyhmien hulluus on petos.
Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9 Hulluja pilkkaa vikauhri, mutta oikeamielisten kesken on mielisuosio.
Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10 Sydän tuntee oman surunsa, eikä sen iloon saa vieras sekaantua.
Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11 Jumalattomain huone hävitetään, mutta oikeamielisten maja kukoistaa.
Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12 Miehen mielestä on oikea monikin tie, joka lopulta on kuoleman tie.
Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13 Nauraessakin voi sydän kärsiä, ja ilon lopuksi tulee murhe.
Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14 Omista teistään saa kyllänsä se, jolla on luopunut sydän, mutta itsestään löytää tyydytyksen hyvä mies.
Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15 Yksinkertainen uskoo joka sanan, mutta mielevä ottaa askeleistansa vaarin.
Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16 Viisas pelkää ja karttaa pahaa, mutta tyhmä on huoleton ja suruton.
Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17 Pikavihainen tekee hullun töitä, ja juonittelija joutuu vihatuksi.
Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18 Yksinkertaiset saavat perinnökseen hulluuden, mutta mielevät tiedon kruunuksensa.
Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19 Pahojen täytyy kumartua hyvien edessä ja jumalattomien seisoa vanhurskaan porteilla.
Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20 Köyhää vihaa hänen ystävänsäkin, mutta rikasta rakastavat monet.
Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21 Syntiä tekee, joka lähimmäistään halveksii, mutta autuas se, joka kurjia armahtaa!
Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22 Eivätkö eksy ne, jotka hankitsevat pahaa? Mutta armo ja totuus niille, jotka hankitsevat hyvää!
Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23 Kaikesta vaivannäöstä tulee hyötyä, mutta tyhjästä puheesta vain vahinkoa.
Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24 Viisasten kruunu on heidän rikkautensa, mutta tyhmäin hulluus hulluudeksi jää.
Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25 Uskollinen todistaja on hengen pelastaja, mutta joka valheita puhuu, on petosta täynnä.
Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26 Herran pelossa on vahva varmuus ja turva vielä lapsillekin.
V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27 Herran pelko on elämän lähde kuoleman paulain välttämiseksi.
Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28 Kansan paljous on kuninkaan kunnia, väen vähyys ruhtinaan turmio.
Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29 Pitkämielisellä on paljon taitoa, mutta pikavihaisen osa on hulluus.
Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30 Sävyisä sydän on ruumiin elämä, mutta luulevaisuus on mätä luissa.
Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
31 Joka vaivaista sortaa, se herjaa hänen Luojaansa, mutta se häntä kunnioittaa, joka köyhää armahtaa.
Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32 Jumalaton sortuu omaan pahuuteensa, mutta vanhurskas on turvattu kuollessaan.
Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33 Ymmärtäväisen sydämeen ottaa majansa viisaus, ja tyhmien keskellä se itsensä tiettäväksi tekee.
V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34 Vanhurskaus kansan korottaa, mutta synti on kansakuntien häpeä.
Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35 Taitava palvelija saa kuninkaan suosion, mutta kunnoton hänen vihansa.
Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
