Sananlaskujen 10
1 Salomon sananlaskut. Viisas poika on isällensä iloksi, mutta tyhmä poika on äidillensä murheeksi.
Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
2 Vääryyden aarteet eivät auta, mutta vanhurskaus vapahtaa kuolemasta.
Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
3 Herra ei salli vanhurskaan nälkää nähdä, mutta jumalattomien himon hän luotansa työntää.
Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
4 Köyhtyy, joka laiskasti kättä käyttää, mutta ahkerain käsi rikastuttaa.
K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
5 Taitava poika kokoaa kesällä, kunnoton poika elonaikana nukkuu.
Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
6 Siunaus on vanhurskaan pään päällä, mutta väkivaltaa kätkee jumalattomien suu.
Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
7 Vanhurskaan muistoa siunataan, mutta jumalattomien nimi lahoaa.
Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
8 Viisassydäminen ottaa käskyt varteen, mutta hulluhuulinen kukistuu.
Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
9 Joka nuhteettomasti vaeltaa, vaeltaa turvassa, jonka tiet ovat väärät, se joutuu ilmi.
Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
10 Joka silmää iskee, saa aikaan tuskaa, ja hulluhuulinen kukistuu.
Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
11 Vanhurskaan suu on elämän lähde, mutta jumalattomien suu kätkee väkivaltaa.
Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
12 Viha virittää riitoja, mutta rakkaus peittää rikkomukset kaikki.
Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
13 Ymmärtäväisen huulilta löytyy viisaus, mutta joka on mieltä vailla, sille vitsa selkään!
Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
14 Viisaat kätkevät, minkä tietävät, mutta hullun suu on läheinen turmio.
Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
15 Rikkaan tavara on hänen vahva kaupunkinsa, mutta vaivaisten köyhyys on heidän turmionsa.
Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
16 Vanhurskaan hankkima on elämäksi, jumalattoman saalis koituu synniksi.
Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
17 Kuritusta noudattava on elämän tiellä, mutta nuhteet hylkäävä eksyy.
Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
18 Joka salavihaa pitää, sen huulilla on valhe, ja joka parjausta levittää, on tyhmä.
Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
19 Missä on paljon sanoja, siinä ei syntiä puutu; mutta joka huulensa hillitsee, se on taitava.
Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
20 Vanhurskaan kieli on valituin hopea, jumalattomien äly on tyhjän veroinen.
Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
21 Vanhurskaan huulet kaitsevat monia, mutta hullut kuolevat mielettömyyteensä.
Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
22 Herran siunaus rikkaaksi tekee, ei oma vaiva siihen mitään lisää.
Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
23 Tyhmälle on iloksi ilkityön teko, mutta ymmärtäväiselle miehelle viisaus.
Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
24 Mitä jumalaton pelkää, se häntä kohtaa; mutta mitä vanhurskaat halajavat, se annetaan.
Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
25 Tuulispään käytyä ei jumalatonta enää ole, mutta vanhurskaan perustus pysyy iäti.
Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
26 Mitä hapan hampaille ja savu silmille, sitä laiska lähettäjillensä.
Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
27 Herran pelko elinpäiviä jatkaa, mutta jumalattomien vuodet lyhenevät.
Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
28 Vanhurskasten odotus koituu iloksi, mutta jumalattomien toivo hukkuu.
Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
29 Herran johdatus on nuhteettoman turva, mutta väärintekijäin turmio.
Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
30 Vanhurskas ei ikinä horju, mutta jumalattomat eivät saa asua maassa.
Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
31 Vanhurskaan suu kasvaa viisauden hedelmän, mutta kavala kieli hävitetään.
Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
32 Vanhurskaan huulet tietävät, mikä otollista on, mutta jumalattomien suu on sulaa kavaluutta.
Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.
