Valitusvirret 5
1 Muista, Herra, mitä meille on tapahtunut; katso ja näe meidän häväistyksemme.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Meidän perintöosamme on siirtynyt vieraille, meidän talomme muukalaisille.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Me olemme tulleet orvoiksi, isättömiksi, meidän äitimme ovat kuin lesket.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Oman juomavetemme me ostamme rahalla; omat puumme saamme, jos maksamme hinnan.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Vainoojamme ovat meidän niskassamme; kun uuvumme, ei meille lepoa suoda.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Egyptille me lyömme kättä ja Assurille saadaksemme leipää ravinnoksi.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Meidän isämme ovat syntiä tehneet; heitä ei enää ole. Me kannamme heidän syntivelkaansa.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Orjat hallitsevat meitä; ei ole sitä, joka tempaisi meidät heidän käsistänsä.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 Henkemme kaupalla me noudamme leipämme, väistäen miekkaa erämaassa.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Meidän ihomme halkeilee kuin uuni nälän poltteiden takia.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Naisia raiskataan Siionissa, neitsyitä Juudan kaupungeissa.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Ruhtinaita heidän kätensä hirttävät, vanhinten kasvoja ei pidetä arvossa.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Nuorukaiset kantavat myllynkiviä, poikaset kompastelevat puutaakkojen alla.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Poissa ovat vanhukset porteista, nuorukaiset kielisoittimiensa äärestä.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Poissa on ilo sydämistämme, karkelomme on valitukseksi muuttunut.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Pudonnut on päästämme kruunu. Voi meitä, sillä me olemme syntiä tehneet!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Tästä syystä on sydämemme tullut sairaaksi, näitten tähden ovat silmämme pimenneet-
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Siionin vuoren tähden, joka on autiona, jolla ketut juoksentelevat.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Sinä, Herra, hallitset iankaikkisesti, sinun valtaistuimesi pysyy suvusta sukuun.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Miksi unhotat meidät ainiaaksi, hylkäät meidät ikipäiviksi?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Palauta meidät, Herra, tykösi, niin me palajamme; uudista meidän päivämme muinaiselleen.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Vai oletko meidät peräti hyljännyt, vihastunut meihin ylenmäärin?
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
