Valitusvirret 3
1 Minä olen se mies, joka olen kurjuutta nähnyt hänen vihastuksensa vitsan alla.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Minut hän on johdattanut ja kuljettanut pimeyteen eikä valkeuteen.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Juuri minua vastaan hän kääntää kätensä, yhäti, kaiken päivää.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Hän on kalvanut minun lihani ja nahkani, musertanut minun luuni.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Hän on rakentanut varustukset minua vastaan ja piirittänyt minut myrkyllä ja vaivalla.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Hän on pannut minut asumaan pimeydessä niinkuin ikiaikojen kuolleet.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Hän on tehnyt muurin minun ympärilleni, niin etten pääse ulos, on pannut minut raskaisiin vaskikahleisiin.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Vaikka minä huudan ja parun, hän vaientaa minun rukoukseni.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Hakatuista kivistä hän on tehnyt minun teilleni muurin, on mutkistanut minun polkuni.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Vaaniva karhu on hän minulle, piilossa väijyvä leijona.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Hän on vienyt harhaan minun tieni ja repinyt minut kappaleiksi, hän on minut autioksi tehnyt.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Hän on jännittänyt jousensa ja asettanut minut nuoltensa maalitauluksi.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Hän on ampunut munuaisiini nuolet, viinensä lapset.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Minä olen joutunut koko kansani nauruksi, heidän jokapäiväiseksi pilkkalauluksensa.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Hän on ravinnut minua katkeruudella, juottanut minua koiruoholla.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Hän on purettanut minulla hampaat rikki soraan, painanut minut alas tomuun.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Sinä olet syössyt minun sieluni ulos, rauhasta pois, minä olen unhottanut onnen.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 Ja minä sanon: mennyt on minulta kunnia ja Herran odotus.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Muista minun kurjuuttani ja kodittomuuttani, koiruohoa ja myrkkyä.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Sinä kyllä muistat sen, että minun sieluni on alaspainettu.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Tämän minä painan sydämeeni, sentähden minä toivon.
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Herran armoa on, ettemme ole aivan hävinneet, sillä hänen laupeutensa ei ole loppunut:
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 se on joka aamu uusi, ja suuri on hänen uskollisuutensa.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Minun osani on Herra, sanoo minun sieluni; sentähden minä panen toivoni häneen.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Hyvä on Herra häntä odottaville, sille sielulle, joka häntä etsii.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Hyvä on hiljaisuudessa toivoa Herran apua.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Hyvä on miehelle, että hän kantaa iestä nuoruudessaan.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Istukoon hän yksin ja hiljaa, kun Herra on sen hänen päällensä pannut.
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Laskekoon suunsa tomuun-ehkä on vielä toivoa.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Ojentakoon hän posken sille, joka häntä lyö, saakoon kyllälti häväistystä.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Sillä ei Herra hylkää iankaikkisesti;
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 vaan jos hän on murheelliseksi saattanut, hän osoittaa laupeutta suuressa armossansa.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Sillä ei hän sydämensä halusta vaivaa eikä murehduta ihmislapsia.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Kun jalkojen alle poljetaan kaikki vangit maassa,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 kun väännetään miehen oikeutta Korkeimman kasvojen edessä,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 kun ihmiselle tehdään vääryyttä hänen riita-asiassaan-eikö Herra sitä näkisi?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Onko kukaan sanonut, ja se on tapahtunut, jos ei Herra ole käskenyt?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Eikö lähde Korkeimman suusta paha ja hyvä?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Miksi tuskittelee ihminen eläessään, mies syntiensä palkkaa?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Koetelkaamme teitämme, tutkikaamme niitä ja palatkaamme Herran tykö.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Kohottakaamme sydämemme ynnä kätemme Jumalan puoleen, joka on taivaassa.
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Me olemme luopuneet pois ja olleet kapinalliset; sinä et ole antanut anteeksi,
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 olet peittänyt itsesi vihassasi, ajanut meitä takaa, surmannut säälimättä;
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 olet peittänyt itsesi pilvellä, niin ettei rukous pääse lävitse.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Tunkioksi ja hylyksi sinä olet meidät tehnyt kansojen seassa.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Suut ammollaan meitä vastaan ovat kaikki meidän vihamiehemme.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Osaksemme on tullut kauhu ja kuoppa, turmio ja sortuminen.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Vesipurot juoksevat minun silmistäni tyttären, minun kansani, sortumisen tähden.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Minun silmäni vuotaa lakkaamatta, hellittämättä
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 siihen asti, kunnes katsoo, kunnes näkee Herra taivaasta.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Silmäni tuottaa tuskaa minun sielulleni kaikkien minun kaupunkini tyttärien tähden.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Kiihkeästi pyydystivät minua kuin lintua ne, jotka syyttä ovat vihamiehiäni.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 He sulkivat kuoppaan minun elämäni ja heittivät päälleni kiviä.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Vedet tulvivat minun pääni ylitse; minä sanoin: olen hukassa.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Minä huusin sinun nimeäsi, Herra, kuopan syvyydestä.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Sinä kuulit minun huutoni: "Älä peitä korvaasi minun avunhuudoltani, että saisin hengähtää".
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Sinä olit läsnä silloin, kun minä sinua huusin; sinä sanoit: "Älä pelkää".
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Sinä, Herra, ajoit minun riita-asiani, lunastit minun henkeni.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Olethan nähnyt, Herra, minun kärsimäni sorron: hanki minulle oikeus.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Olethan nähnyt kaiken heidän kostonhimonsa, kaikki heidän juonensa minua vastaan.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Sinä olet kuullut heidän häväistyksensä, Herra, kaikki heidän juonensa minua vastaan.
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Minun vastustajaini huulet ja heidän aikeensa ovat minua vastaan kaiken päivää.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Istuivatpa he tai nousivat, katso: minä olen heillä pilkkalauluna.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Kosta heille, Herra, heidän kättensä teot.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Paaduta heidän sydämensä, kohdatkoon heitä sinun kirouksesi.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Aja heitä takaa vihassasi ja hävitä heidät Herran taivaan alta.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
