Jobin 32
1 Kun nuo kolme miestä eivät enää vastanneet Jobille, koska hän oli omissa silmissään vanhurskas,
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 vihastui buusilainen Elihu, Baarakelin poika, joka oli Raamin sukua; Jobiin hän vihastui, koska tämä piti itseään Jumalaa vanhurskaampana,
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 ja tämän kolmeen ystävään hän vihastui, koska he eivät keksineet vastausta, jolla olisivat osoittaneet Jobin olevan väärässä.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Elihu oli odottanut vuoroa puhuakseen Jobille, koska toiset olivat iältään häntä vanhemmat.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Mutta kun Elihu näki, ettei noilla kolmella miehellä enää ollut sanaa suussa vastaukseksi, vihastui hän.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Niin buusilainen Elihu, Baarakelin poika, lausui ja sanoi: "Nuori minä olen iältäni, ja te olette vanhat; sentähden minä arkailin ja pelkäsin ilmoittaa tietoani teille.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Minä ajattelin: 'Puhukoon ikä, ja vuosien paljous julistakoon viisautta'.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Mutta onhan ihmisissä henki, ja Kaikkivaltiaan henkäys antaa heille ymmärrystä.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Eivät iäkkäät ole viisaimmat, eivätkä vanhukset yksin ymmärrä, mikä on oikein.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Sentähden minä sanon: Kuule minua; minäkin ilmoitan, mitä tiedän.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Katso, minä olen odottanut, mitä teillä olisi sanomista, olen kuunnellut teidän taitavia puheitanne, kunnes olisitte löytäneet osuvat sanat.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Niin, minä tarkkasin teitä; mutta katso, ei kukaan ole Jobin sanoja kumonnut, ei kukaan teistä voinut vastata hänen puheisiinsa.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Älkää sanoko: 'Meitä vastassa on ilmetty viisaus, vain Jumala voi hänet torjua, ei ihminen'.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Minua vastaan hän ei ole todisteita tuonut, enkä käy hänelle vastaamaan teidän puheillanne.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 He ovat kauhistuneet, eivät enää vastaa; sanat puuttuvat heiltä.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Odottaisinko minä, kun he eivät puhu, kun he siinä seisovat enää vastaamatta?
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Vastaanpa minäkin osaltani, minäkin ilmoitan, mitä tiedän.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Sillä minä olen sanoja täynnä, henki rinnassani ahdistaa minua.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Katso, minun rintani on kuin viini, jolle ei reikää avata, se on pakahtumaisillaan niinkuin nuorella viinillä täytetyt leilit.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Tahdon puhua, saadakseni helpotusta, avata huuleni ja vastata.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 En pidä kenenkään puolta enkä ketään ihmistä imartele.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Sillä en osaa imarrella; silloin Luojani ottaisi minut kohta pois."
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
