Jobin 3
1 Senjälkeen Job avasi suunsa ja kirosi syntymäpäivänsä;
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Job lausui ja sanoi:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 "Kadotkoon se päivä, jona minä synnyin, ja se yö, joka sanoi: 'Poika on siinnyt'.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Se päivä muuttukoon pimeydeksi; älköön Jumala korkeudessa sitä kysykö, älköönkä valonsäde sille paistako.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Omistakoon sen pimeys ja pilkkopimeä, pilvi laskeutukoon sen päälle, peljästyttäkööt sitä päivänpimennykset.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Sen yön ryöstäköön pimeys; älköön se iloitko vuoden päivien parissa, älköön tulko kuukausien lukuun.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Katso, hedelmätön olkoon se yö, älköön siinä riemuhuuto raikuko.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Kirotkoot sen päivänmanaajat, ne, jotka saavat hereille Leviatanin.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Pimentykööt sen kointähdet, odottakoon se valoa, joka ei tule, älköön se aamuruskon silmäripsiä nähkö,
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 koska se ei sulkenut minulta kohdun ovia eikä kätkenyt vaivaa minun silmiltäni.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Miksi en kuollut heti äidin helmaan, miksi en menehtynyt kohdusta tullessani?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Miksi olivat minua vastaanottamassa polvet, minkätähden rinnat imeäkseni?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Sillä makaisinhan rauhassa silloin, nukkuisin ja saisin levätä
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 kuningasten ja maan neuvosmiesten kanssa, jotka ovat rakentaneet itselleen pyramiideja,
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 päämiesten kanssa, joilla on ollut kultaa, jotka ovat täyttäneet talonsa hopealla;
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 tahi olisin olematon niinkuin maahan kätketty keskoinen, niinkuin sikiöt, jotka eivät ole päivänvaloa nähneet.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Siellä lakkaavat jumalattomat raivoamasta, siellä saavat uupuneet levätä;
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 kaikki vangit ovat rauhassa, eivät kuule käskijän ääntä.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Yhtäläiset ovat siellä pieni ja suuri, orja on vapaa herrastansa.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Miksi hän antaa vaivatulle valoa ja elämää murhemielisille,
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 jotka odottavat kuolemaa, eikä se tule, jotka etsivät sitä enemmän kuin aarretta,
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 jotka iloitsisivat riemastuksiin asti, riemuitsisivat, jos löytäisivät haudan-
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 miehelle, jonka tie on ummessa, jonka Jumala on aitaukseen sulkenut?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Sillä huokaukseni on tullut minun leiväkseni, valitukseni valuu kuin vesi.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Sillä mitä minä kauhistuin, se minua kohtasi, ja mitä minä pelkäsin, se minulle tapahtui.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Ennenkuin tyynnyin, rauhan ja levon sain, tuli tuska jälleen."
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
