Jobin 28
1 "Hopeallakin on suonensa ja löytöpaikkansa kullalla, joka puhdistetaan;
Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
2 rauta otetaan maasta, ja kivestä sulatetaan vaski.
Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
3 Tehdään loppu pimeydestä, ja tutkitaan tyystin kivi, jonka synkkä pilkkopimeä peittää.
Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
4 Kaivos louhitaan syvälle maan asujain alle; unhotettuina he riippuvat siellä ilman jalan tukea, heiluvat kaukana ihmisten ilmoilta.
Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
5 Maasta kasvaa leipä, mutta maan uumenet mullistetaan kuin tulen voimalla.
Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
6 Sen kivissä on safiirilla sijansa, siellä on kultahiekkaa.
V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
7 Polkua sinne ei tiedä kotka, eikä haukan silmä sitä havaitse.
K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
8 Sitä eivät astu ylväät eläimet, ei leijona sitä kulje.
Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
9 Siellä käydään käsiksi kovaan kiveen, ja vuoret mullistetaan juuriaan myöten.
K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
10 Kallioihin murretaan käytäviä, ja silmä näkee kaikkinaiset kalleudet.
Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
11 Vesisuonet estetään tihkumasta, ja salatut saatetaan päivänvaloon.
Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
12 Mutta viisaus-mistä se löytyy, ja missä on ymmärryksen asuinpaikka?
Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
13 Ei tunne ihminen sille vertaa, eikä sitä löydy elävien maasta.
Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
14 Syvyys sanoo: 'Ei ole se minussa', ja meri sanoo: 'Ei se ole minunkaan tykönäni'.
Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
15 Sitä ei voida ostaa puhtaalla kullalla, eikä sen hintaa punnita hopeassa.
Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
16 Ei korvaa sitä Oofirin kulta, ei kallis onyks-kivi eikä safiiri.
Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
17 Ei vedä sille vertoja kulta eikä lasi, eivät riitä sen vaihtohinnaksi aitokultaiset kalut.
Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
18 Koralleja ja kristalleja ei sen rinnalla mainita, ja viisauden omistaminen on helmiä kalliimpi.
Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
19 Ei vedä sille vertoja Etiopian topaasi, ei korvaa sitä puhdas kulta.
Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
20 Mistä siis tulee viisaus ja missä on ymmärryksen asuinpaikka?
Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
21 Se on peitetty kaiken elävän silmiltä, salattu taivaan linnuiltakin.
Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
22 Manala ja kuolema sanovat: 'Korvamme ovat kuulleet siitä vain kerrottavan'.
Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
23 Jumala tietää tien sen luokse, hän tuntee sen asuinpaikan.
Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
24 Sillä hän katsoo maan ääriin saakka, hän näkee kaiken, mitä taivaan alla on.
Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
25 Kun hän antoi tuulelle voiman ja määräsi mitalla vedet,
Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
26 kun hän sääti lain sateelle ja ukkospilvelle tien,
On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
27 silloin hän sen näki ja ilmoitti, toi sen esille ja sen myös tutki.
Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
28 Ja ihmiselle hän sanoi: 'Katso, Herran pelko-se on viisautta, ja pahan karttaminen on ymmärrystä'."
Èlověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
