< Hesekielin 28 >

1 Ja minulle tuli tämä Herran sana:
Пәрвәрдигарниң сөзи маңа келип мундақ дейилди: —
2 "Ihmislapsi, sano Tyyron ruhtinaalle: Näin sanoo Herra, Herra: Koska sinun sydämesi on ylpistynyt ja sinä sanot: 'Minä olen jumala, jumalain istuimella minä istun merten sydämessä', ja olet kuitenkin ihminen, et jumala, vaikka omasta mielestäsi olet jumalan vertainen-
И инсан оғли, турниң шаһзадисигә мундақ дегин: — Рәб Пәрвәрдигар мундақ дәйду: — «Сениң өзүңни чоң тутуп: «Мән бир илаһтурмән; Мән Худаниң тәхтигә, йәни деңиз-океанларниң бағрида олтиримән», дегәнсән; (Бирақ сән инсан, Худа әмәссән!) Сән өз көңлүңни Худаниң көңли дәп ойлап қалдиң.
3 ja katso, viisaampi sinä oletkin kuin Daniel, ei mikään salaisuus ole sinulta pimitetty;
Мана, сән Даниялдин данасән; Һеч қандақ сир сәндин йошурун әмәс;
4 viisaudessasi ja ymmärtäväisyydessäsi olet hankkinut itsellesi rikkautta, hankkinut kultaa ja hopeata aarreaittoihisi,
Даналиғиң вә әқлиң билән сән байлиқларға егә болдуң, Алтун-күмүчни ғәзнилириңгә топлап қойдуң;
5 ja suuressa viisaudessasi olet kaupankäynnillä kartuttanut rikkautesi, ja niin sinun sydämesi on ylpistynyt rikkaudestasi-
Тиҗарәттә болған зор даналиғиң билән байлиқлириңни авуттуң; Байлиқлириң түпәйлидин өзүңни чоң туттуң: —
6 sentähden, näin sanoo Herra, Herra: Koska omasta mielestäsi olet jumalan vertainen,
Шуңа Рәб Пәрвәрдигар мундақ дәйду: — Сән өз көңлүңни Худаниң көңли дәп ойлап кәткәнлигиңдин,
7 sentähden, katso, minä tuon sinun kimppuusi muukalaiset, julmimmat pakanoista; he paljastavat miekkansa sinun viisautesi kauneutta vastaan ja häpäisevät sinun ihanuutesi.
Әнди мана, Мән ят адәмләр, Йәни әлләрниң дәһшитини үстүңгә епкелимән; Улар даналиғиңниң парлақлиғини йоқитишқа қиличлирини суғуруп, Шан-шәривиңни булғайду;
8 He syöksevät sinut alas kuoppaan, ja sinä kuolet, niinkuin kaadetut kuolevat, merten sydämessä.
Улар сени һаңға чүшүриду; Шуниң билән сән деңиз-океанларниң қойнида өлтүрүлгәнләрниң өлүмидә өлисән.
9 Vieläköhän sanot surmaajasi edessä: 'Minä olen jumala', kun kuitenkin olet ihminen, et jumala, kaatajaisi käsissä?
Әнди сени өлтүргүчиниң алдида: «Мән Худа» — дәмсән? Бирақ сән өзүңни санҗип өлтүридиғанниң қоли астида Тәңри әмәс, инсан болуп чиқисән.
10 Niinkuin kuolevat ympärileikkaamattomat, niin sinä kuolet muukalaisten käden kautta. Sillä minä olen puhunut, sanoo Herra, Herra."
Сән ят адәмләрниң қолида хәтнә қилинмиғанларға лайиқ болған өлүм билән өлисән; Чүнки Мән шундақ сөз қилған», — дәйду Рәб Пәрвәрдигар.
11 Ja minulle tuli tämä Herran sana:
Пәрвәрдигарниң сөзи маңа келип мундақ дейилди: —
12 "Ihmislapsi, viritä itkuvirsi Tyyron kuninkaasta ja sano hänelle: Näin sanoo Herra, Herra: Sinä olet sopusuhtaisuuden sinetti, täynnä viisautta, täydellinen kauneudessa.
И инсан оғли, Турниң падишаси тоғрилиқ авазиңни көтирип бу мәрсийәни ағзиңға елип униңға мундақ дегин: — Рәб Пәрвәрдигар мундақ дәйду: — «Сән, камаләтниң җәвһири болған, Даналиққа толған, гөзәлликтә камаләткә йәткән едиң;
13 Eedenissä, Jumalan puutarhassa, sinä olit. Peitteenäsi olivat kaikkinaiset kalliit kivet; karneolia, topaasia ja jaspista, krysoliittia, onyksia ja berylliä, safiiria, rubiinia ja smaragdia sekä kultaa olivat upotus-ja syvennystyöt sinussa, valmistetut sinä päivänä, jona sinut luotiin.
Сән Ерәм бағчиси, йәни Худаниң бағчисида болғансән; Һәр бир қиммәтлик ташлар, йәни қизил яқут, сериқ гөһәр вә алмас, берил яқут, ақ һеқиқ, анарташ, көк яқут, зумрәт вә көк қашташ саңа йөгәк болған; Яқут көзлириң вә нәққашлириң алтун ичигә ясалған; Сән яритилған күнүңдә улар тәйярланған еди.
14 Sinä olit kerubi, laajalti suojaavainen, ja minä asetin sinut pyhälle vuorelle; sinä olit jumal'olento ja käyskentelit säihkyväin kivien keskellä.
Сән болсаң мәсиһләнгән муһапизәтчи керуб едиңсән, Чүнки Мән сени шундақ бекиткән едим; Сән Худаниң муқәддәс теғида болғансән; Сән отлуқ ташлар арисида жүрәттиң;
15 Nuhteeton sinä olit vaellukseltasi siitä päivästä, jona sinut luotiin, siihen saakka, kunnes sinussa löydettiin vääryys.
Сән яритилған күндин бери, сәндә қәбиһлик пәйда болғичә, йоллириңда мукәммәл болуп кәлгән едиң.
16 Suuressa kaupankäynnissäsi tuli sydämesi täyteen väkivaltaa, ja sinä teit syntiä. Niin minä karkoitin sinut häväistynä Jumalan vuorelta ja hävitin sinut, suojaava kerubi, pois säihkyväin kivien keskeltä.
Қилған содилириңниң көп болғанлиғидин сән зорлуқ-зумбулуқ билән толуп, гуна садир қилған; Шуңа Мән сени Худаниң теғидин һарам нәрсә дәп ташливәткәнмән; Мән сени, и муһапизәтчи керуб, отлуқ ташлар арисидин һайдап йоқатқанмән;
17 Sinun sydämesi ylpistyi sinun kauneudestasi, ihanuutesi tähden sinä kadotit viisautesi. Minä viskasin sinut maahan, annoin sinut alttiiksi kuninkaille, heidän silmänherkukseen.
Сениң көңлүң гөзәллигиң билән тәкәббурлишип кәтти; Парлақлиғиң түпәйлидин сән даналиғиңни булғиғансән; Мән сени йәргә ташливәттим; Падишаһлар сени көрүп йетиши үчүн Мән сени улар алдида ятқуздум.
18 Paljoilla synneilläsi, tekemällä vääryyttä kaupoissasi, sinä olet häväissyt pyhäkkösi. Niin minä annoin sinun keskeltäsi puhjeta tulen; se kulutti sinut. Ja minä panin sinut tuhaksi maahan kaikkien silmäin edessä, jotka sinut näkivät.
Сениң қәбиһликлириңниң көплүги түпәйлидин, Қилған содаңниң адилсизлиғи түпәйлидин, Өз муқәддәс җайлириңни булғиғансән; Мән өзүңдин бир отни чиқардим, У сени көйдүрүп йәвәтти; Шуниң билән саңа қарап турғанларниң һәммисиниң көз алдида, Мән сени йәрдә қалған күлләргә айландурувәттим.
19 Kaikki tuttavasi kansojen seassa ovat tyrmistyneet sinun tähtesi. Kauhuksi olet sinä tullut, eikä sinua enää ole, hamaan ikiaikoihin asti."
Сени тонуғанларниң һәммиси саңа қарап сарасимидә қалиду; Сән өзүң бир вәһшәт болуп қалдиң, әнди қайтидин болмайсән».
20 Ja minulle tuli tämä Herran sana:
Пәрвәрдигарниң сөзи маңа келип мундақ дейилди: —
21 "Ihmislapsi, käännä kasvosi Siidonia kohti ja ennusta sitä vastaan
И инсан оғли, йүзүңни Зидонға қаритип уни әйипләп бешарәт берип мундақ дегин: —
22 ja sano: Näin sanoo Herra, Herra: Katso, minä käyn sinun kimppuusi, Siidon, ja näytän kunniani sinun keskuudessasi. Ja he tulevat tietämään, että minä olen Herra, kun minä siinä panen toimeen tuomiot ja näytän siinä pyhyyteni.
Рәб Пәрвәрдигар мундақ дәйду: — «Мана, Мән саңа қарши, и Зидон; Өзүм араңда улуқлинимән; Мән униң үстигә һөкүм чиқирип җазалиқинимда, Өзүмни униңда пак-муқәддәс екәнлимни көрсәткинимдә, Улар Мениң Пәрвәрдигар екәнлигимни тонуп йетиду.
23 Minä lähetän sinne ruton ja verta sen kaduille, ja kaatuneita on viruva sen keskellä, kaatuneita miekkaan, joka käy sen kimppuun joka taholta. Ja he tulevat tietämään, että minä olen Herra.
Мән уларға вабани әвитип, рәстә-кочилирида қан аққузимән; Униңға қарши чиққан қиличниң һәр әтрапида болғанлиғидин оттурисида өлтүрүлгәнләр жиқилиду; Шуниң билән улар Мениң Пәрвәрдигар екәнлигимни тонуп йетиду;
24 Sitten ei Israelin heimolle enää ole pistävänä orjantappurana eikä vaivaavana ohdakkeena yksikään sen naapureista, jotka ovat heitä halveksineet. Ja he tulevat tietämään, että minä olen Herra, Herra.
Улар йәнә Исраил җәмәтини көзгә илмиған әтрапидикиләр арисида, Исраил үчүн адәмни санҗиғучи җиған яки дәрд-әләмлик тикән болмайду; Шуниң билән улар Мениң Рәб Пәрвәрдигар екәнлигимни тонуп йетиду».
25 Näin sanoo Herra, Herra: Kun minä kokoan Israelin heimon kansoista, joitten sekaan he ovat hajotetut, silloin minä näytän pyhyyteni heissä pakanakansain silmien edessä, ja he saavat asua maassansa, jonka minä annoin palvelijalleni Jaakobille.
Рәб Пәрвәрдигар мундақ дәйду: «Мән улар тарқитилған әлләр арисидин Исраил җәмәтини қайтидин жиққинимда, уларда әлләрниң көз алдида Өзүмниң пак-муқәддәс екәнлигимни көрсәткинимдә, әнди улар Мән Өз қулум болған Яқупқа тәқдим қилған, өзиниң зиминида олтириду;
26 He asuvat siinä turvallisesti ja rakentavat taloja ja istuttavat viinitarhoja. Turvallisesti he asuvat, kun minä panen toimeen tuomiot kaikille heidän naapureillensa, jotka ovat heitä halveksineet. Ja he tulevat tietämään, että minä olen Herra, heidän Jumalansa."
улар униңда теч-аманлиқ ичидә яшап, өйләрни селип үзүмзарларни тикиду; Мән уларни көзгә илмайдиған әтрапидикиләрниң һәммисиниң үстигә һөкүм чиқирип җазалиқинимда, улар теч-аманлиқ ичидә туриду; шуниң билән улар Мениң Пәрвәрдигар, уларниң Худаси екәнлигимни билип йетиду».

< Hesekielin 28 >