2 Samuelin 22
1 Ja Daavid puhui Herralle tämän laulun sanat sinä päivänä, jona Herra oli pelastanut hänet kaikkien hänen vihollistensa ja Saulin vallasta. Hän sanoi:
Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
2 "Herra, minun kallioni, linnani ja pelastajani!
A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
3 Jumala, minun vuoreni, jonka turviin minä pakenen, minun kilpeni, autuuteni sarvi, varustukseni ja pakopaikkani, sinä pelastajani, joka pelastat minut väkivallasta!
Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
4 'Ylistetty olkoon Herra' -niin minä huudan, ja vihollisistani minä pelastun.
Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
5 Sillä kuoleman aallot piirittivät minut, turmion virrat peljästyttivät minut.
Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne. (Sheol h7585)
7 Ahdistuksessani minä rukoilin Herraa, Jumalaani minä rukoilin; ja hän kuuli minun ääneni temppelistänsä, minun huutoni kohosi hänen korviinsa.
V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
8 Silloin maa huojui ja järisi, taivaan perustukset järkkyivät; ne horjuivat, sillä hänen vihansa syttyi.
Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
9 Savu suitsusi hänen sieraimistaan, kuluttava tuli hänen suustansa, palavat hiilet hehkuivat hänestä.
Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
10 Hän notkisti taivaan ja astui alas, synkkä pilvi jalkojensa alla.
Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
11 Hän ajoi kerubin kannattamana ja lensi, hän näkyi tuulen siipien päältä.
I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
12 Ja hän pani pimeyden majaksi ympärillensä, synkät vedet, paksut pilvet.
Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
13 Hohteesta, joka kävi hänen edellänsä, hehkuivat palavat hiilet.
Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
14 Herra jylisi taivaasta, Korkein antoi äänensä kaikua.
Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
15 Hän lennätti nuolia ja hajotti heidät, salamoita, ja kauhistutti heidät.
Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
16 Silloin meren syvyydet tulivat näkyviin, maanpiirin perustukset paljastuivat Herran nuhtelusta, hänen vihansa hengen puuskauksesta.
I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
17 Hän ojensi kätensä korkeudesta ja tarttui minuun, veti minut ylös suurista vesistä.
Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
18 Hän pelasti minut voimallisesta vihollisestani, minun vihamiehistäni, sillä he olivat minua väkevämmät.
Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
19 He hyökkäsivät minun kimppuuni hätäni päivänä, mutta Herra tuli minun tuekseni.
Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
20 Hän toi minut avaraan paikkaan, hän vapautti minut, sillä hän oli mielistynyt minuun.
Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
21 Herra tekee minulle minun vanhurskauteni mukaan; minun kätteni puhtauden mukaan hän minulle maksaa.
Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
22 Sillä minä olen noudattanut Herran teitä enkä ole luopunut pois Jumalastani, jumalattomuuteen.
Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
23 Kaikki hänen oikeutensa ovat minun silmieni edessä, enkä minä poikkea hänen käskyistänsä.
Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
24 Minä olen vilpitön häntä kohtaan ja varon itseni pahoista teoista.
A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
25 Sentähden Herra palkitsee minulle vanhurskauteni mukaan, sen mukaan kuin olen puhdas hänen silmiensä edessä.
Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
26 Hurskasta kohtaan sinä olet hurskas, nuhteetonta sankaria kohtaan nuhteeton;
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
27 puhdasta kohtaan sinä olet puhdas, mutta kieroa kohtaan nurja.
K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
28 Ja sinä pelastat nöyrän kansan, mutta sinun silmäsi ovat ylpeitä vastaan, sinä alennat heidät.
Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
29 Sillä sinä, Herra, olet minun lamppuni; Herra valaisee minun pimeyteni.
Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
30 Sinun avullasi minä hyökkään rosvojoukkoa vastaan, Jumalani avulla minä ryntään ylitse muurin.
Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
31 Jumalan tie on nuhteeton, Herran sana tulessa koeteltu. Hän on kaikkien kilpi, jotka häneen turvaavat.
Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
32 Sillä kuka muu on Jumala paitsi Herra, ja kuka muu on pelastuksen kallio paitsi meidän Jumalamme?
Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
33 se Jumala, joka on minun vahva turvani ja johdattaa nuhteetonta hänen tiellänsä,
Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
34 tekee hänen jalkansa nopeiksi niinkuin peurat ja asettaa minut kukkuloilleni,
Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
35 joka opettaa minun käteni sotimaan ja käsivarteni vaskijousta jännittämään.
Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
36 Sinä annat minulle pelastuksen kilven; ja kun sinä kuulet minun rukoukseni, teet sinä minut suureksi.
Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
37 Sinä annat minun askeleilleni avaran tilan, ja minun jalkani eivät horju.
Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
38 Minä ajan vihollisiani takaa ja tuhoan heidät enkä palaja, ennenkuin teen heistä lopun.
Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
39 Minä lopetan heidät ja murskaan heidät, niin etteivät enää nouse; he sortuvat minun jalkojeni alle.
Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
40 Sinä vyötät minut voimalla sotaan, sinä painat vastustajani minun alleni.
Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
41 Sinä ajat minun viholliseni pakoon, vihamieheni minä hukutan.
Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
42 He katselevat, mutta pelastajaa ei ole, katsovat Herran puoleen, mutta hän ei heille vastaa.
Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
43 Minä survon heidät maan tomuksi, kadun loaksi minä heidät poljen ja tallaan.
I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
44 Sinä pelastat minut kansani riidoista, sinä varjelet minua, niin että tulen pakanain pääksi; kansat, joita minä en tunne, palvelevat minua.
Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
45 Muukalaiset minua mielistelevät; jo korvan kuulemalta he tottelevat minua.
Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
46 Muukalaiset masentuvat; he tulevat vyöttäytyneinä varustuksistansa.
Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
47 Herra elää! Kiitetty olkoon minun kallioni, ja ylistetty Jumala, minun pelastukseni kallio,
Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
48 Jumala, joka hankkii minulle koston ja laskee kansat minun valtani alle;
Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
49 sinä, joka vapahdat minut vihollisistani ja korotat minut vastustajaini ylitse ja päästät minut väkivaltaisesta miehestä.
Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
50 Sentähden minä ylistän sinua, Herra, kansojen keskuudessa ja veisaan sinun nimesi kiitosta;
Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
51 sinun, joka annat kuninkaallesi suuren avun ja osoitat armoa voidellullesi, Daavidille, ja hänen jälkeläisilleen, iankaikkisesti."
Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
