Psalmien 91
1 Joka Korkeimman varjeluksessa istuu ja Kaikkivaltiaan varjossa oleskelee,
Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
2 Hän sanoo Herralle: minun toivoni ja linnani, minun Jumalani, johon minä uskallan.
Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
3 Sillä hän pelastaa sinun väijyjän paulasta, ja vahingollisesta ruttotaudista.
Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
4 Hän sulillansa sinua varjoo, ja sinun turvas on hänen siipeinsä alla: hänen totuutensa on keihäs ja kilpi;
Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
5 Ettes pelkäisi yön kauhistusta, ja nuolia, jotka päivällä lentävät,
Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
6 Sitä ruttoa, joka pimeässä liikkuu, ja sairautta, joka puolipäivänä turmelee.
Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
7 Vaikka tuhannen lankeisi sivullas, ja kymmenentuhatta sinun oikiallas, niin ei se sinuun satu.
Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
8 Ja tosin sinun pitää silmilläs näkemän ja katsoman, kuinka jumalattomille kostetaan.
Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
9 Sillä Herra on sinun toivos, ja Ylimmäinen on sinun turvas.
Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
10 Ei sinua pidä mikään paha kohtaaman, ja ei yhtään vaivaa pidä sinun majaas lähestymän.
Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
11 Sillä hän on antanut käskyn enkeleillensä sinusta, että he kätkevät sinua kaikissa teissäs,
Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
12 Että he kantavat sinua käsissä, ettes jalkaas kiveen loukkaisi.
Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
13 Sinä käyt jalopeuran ja kyykäärmeen päällä, ja tallaat nuoren jalopeuran ja lohikäärmeen.
Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
14 Että hän minua halasi, niin minä hänen päästän: hän tuntee minun nimeni, sentähden minä varjelen häntä.
Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
15 Hän avuksihuutaa minua, sentähden minä kuulen häntä; hänen tykönänsä olen minä tuskassa; siitä minä hänen tempaan pois ja saatan hänen kunniaan.
Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
16 Minä ravitsen hänen pitkällä ijällä, ja osoitan hänelle autuuteni.
Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
