Psalmien 81
1 Gittitin päällä, edelläveisaajalle, Asaphin (Psalmi.) Veisatkaat iloisesti Jumalalle, joka on meidän väkevyytemme: ihastukaat Jakobin Jumalalle.
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Ottakaat psalmit ja tuokaat kanteleet, iloiset harput ja psaltari.
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Soittakaat pasunilla uudessa kuussa, meidän lehtimajamme juhlapäivänä.
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 Sillä se on tapa Israelissa, ja Jakobin Jumalan oikeus.
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 Sen hän pani Josephissa todistukseksi, koska he Egyptin maalta läksivät, ja oudon kielen kuulleet olivat.
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 Minä olen heidän olkansa kuormasta vapahtanut; ja heidän kätensä pääsivät tiiliä tekemästä.
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 Koska sinä tuskassas minua avukses huusit, niin minä autin sinua: minä kuulin sinua, koska tuulispää tuli sinun päälles, ja koettelin sinua riitaveden tykönä, (Sela)
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Kuule, minun kansani, minä todistan sinun seassas: Israel, jospa sinä minua kuulisit!
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 Ei pidä sinun seassas muukalainen jumala oleman, ja ei pidä sinun vierasta jumalaa kumartaman.
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 Minä olen Herra sinun Jumalas, joka sinun vein ulos Egyptin maalta: levitä suus, niin minä sen täytän.
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 Mutta minun kansani ei kuullut minun ääntäni, ja Israel ei totellut minua.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 Niin minä laskin heitä sydämensä pahuuteen, vaeltamaan neuvonsa jälkeen.
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 Jos minun kansani kuulis minua, ja Israel minun teissäni kävis,
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 Niin minä pian heidän vihollisensa painaisin alas, ja käteni kääntäisin heidän vihollistensa päälle,
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 Ja Herran viholliset hukkaan tulisivat; mutta heidän aikansa olisi ijankaikkisesti pysyvä,
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
16 Ja minä ruokkisin heitä parhailla nisuilla, ja ravitsisin heitä hunajalla kalliosta.
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
