Psalmien 50
1 Asaphin Psalmi. Herra, väkevä Jumala, puhuu, ja kutsuu maailman hamasta auringon koitosta niin laskemiseen asti.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Zionista antaa Jumala täydellisen kirkkauden paistaa.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Meidän Jumalamme tulee, ja ei vaikene: kuluttavainen tuli käy hänen edellänsä, ja hänen ympärillänsä väkevä ilma.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Hän kutsuu taivaat ylhäältä ja maan, tuomitaksensa kansaansa.
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Kootkaat minulle minun pyhäni, jotka liitostani enemmän pitävät kuin uhrista.
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 Ja taivaat pitää hänen vanhurskauttansa ilmoittaman; sillä Jumala on tuomari, (Sela)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 Kuule, kansani! minä tahdon puhua, ja sinun seassas, Israel, todistaa: minä Jumala olen sinun Jumalas,
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Uhreistas en minä sinua nuhtele; sillä sinun polttouhris ovat alati minun edessäni.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 En minä ota härkiä sinun huoneestas, enkä kauriita navetastas;
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Sillä kaikki metsän eläimet ovat minun, ja eläimet vuorilla tuhansin.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Minä tunnen kaikki linnut vuorten päällä, ja metsän pedot ovat minun edessäni.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Jos minä isoon, en minä sitä sano sinulle; sillä maan piiri on minun, ja kaikki mitä siinä on.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Luuletkos minun syövän härjän lihaa? ja kauristen verta juovan?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Uhraa Jumalalle kiitosuhri, ja maksa Ylimmäiselle lupaukses;
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 Ja avukses huuda minua hädässäs, niin minä tahdon auttaa sinua, ja sinun pitää kunnioittaman minua.
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Mutta jumalattomalle sanoo Jumala: miksi sinä ilmoitat minun säätyjäni? ja otat minun liittoni suulles?
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Ettäs kuritusta vihaat, ja heität minun sanani taakses.
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Koskas varkaan näet, niin sinä juokset hänen kanssansa, ja pidät yhtä huorintekiäin kanssa.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Sinun suus sallit sinä pahaa puhua, ja kieles saattaa petosta matkaan.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Sinä istut ja puhut veljeäs vastaan, äitis poikaa sinä pilkkaat.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Näitä teet, ja minä olen vaiti; niin sinä luulet, että minä olen sinun kaltaises; mutta minä nuhtelen sinua ja asetan näitä silmäis eteen.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Ymmärtäkäät siis näitä te, jotka Jumalan unhotatte; etten minä tempaisi joskus pois, ja ei olisi vapahtajaa.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Joka kiitosta uhraa, se ylistää minua, ja siinä on se tie, että minä osoitan hänelle Jumalan autuuden.
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
