Psalmien 2

1 Miksi pakanat kiukuitsevat, ja kansat turhia ajattelevat?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Maan kuninkaat hankitsevat itseänsä, ja päämiehet keskenänsä neuvoa pitävät Herraa ja hänen voideltuansa vastaan.

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 Katkaiskaamme heidän siteensä, ja heittäkäämme meistä pois heidän köytensä.

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Mutta joka taivaissa asuu, nauraa heitä: Herra pilkkaa heitä.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Kerran hän puhuu heille vihoissansa, ja hirmuisuudessansa peljättää heitä.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 Mutta minä asetin kuninkaani Zioniin, pyhälle vuorelleni.

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Minä tahdon saarnata senkaltaisesta säädystä, josta Herra minulle sanoi: Sinä olet minun poikani, tänäpänä minä sinun synnytin.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Ano minulta, niin minä annan pakanat perinnökses ja maailman ääret omakses.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Sinun pitää särkemän heitä rautaisella valtikalla, ja niinkuin savisen astian heitä murentaman.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Nyt te kuninkaat, siis ymmärtäkäät, ja te maan tuomarit, antakaat teitänne kurittaa.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Palvelkaat Herraa pelvossa, ja iloitkaat vavistuksessa.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Antakaat suuta pojalle, ettei hän vihastuisi, ja te hukkuisitte tiellä; sillä hänen vihansa syttyy pian. Mutta autuaat ovat kaikki ne, jotka häneen uskaltavat.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.