Psalmien 121

1 Veisu korkeimmassa Kuorissa. Minä nostan silmäni mäkiin päin, joista minulle apu tulee.

Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.

2 Minun apuni tulee Herralta, joka taivaan ja maan tehnyt on.

Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.

3 Ei hän salli jalkas horjua; eikä se torku, joka sinua kätkee.

Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.

4 Katso, joka Israelia varjelee, ei se torku eli makaa.

Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.

5 Herra kätkeköön sinua: Herra on sinun varjos, sinun oikialla kädelläs,

Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.

6 Ettei aurinko sinua polttaisi päivällä, eikä kuu yöllä.

Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.

7 Herra kätkeköön sinun kaikesta pahasta: hän kätkeköön sinun sielus!

Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.

8 Herra kätkeköön sinun uloskäymises ja sisällekäymises, hamasta nyt ja ijankaikkiseen!

Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.