Psalmien 120

1 Veisu korkeimmassa Kuorissa. Minä huudan Herraa minun tuskissani, ja hän kuulee minun rukoukseni.

Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.

2 Herra, pelasta minun sieluni valhettelevista suista ja vääristä kielistä?

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

3 Mitä väärä kieli taitaa sinulle tehdä? ja mitä se taitaa toimittaa?

Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

4 Se on niinkuin väkevän terävät nuolet, niinkuin tuli katajissa.

Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?

5 Voi minua, että minä olen muukalainen Mesekin seassa! minun täytyy asua Kedarin majain seassa.

Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

6 Se tulee minun sielulleni ikäväksi, asua niiden tykönä, jotka rauhaa vihaavat.

Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

7 Minä pidän rauhan, mutta kuin minä puhun, niin he sodan nostavat.

Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.