Sananlaskujen 8
1 Eikö viisaus huuda, ja toimi julista ääntänsä?
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 Korkialla paikalla seisoo hän, teiden ja kujain vieressä.
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 Porteilla, kaupungin ovilla, joista sisälle käydään, hän huutaa:
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 Te miehet! minä huudan teitä, ja minun ääneni on teidän tykönne, te ihmisten lapset;
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 Ymmärtäkäät te tyhmät viisautta, ja te houkkiot pankaat sydämiinne.
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 Kuulkaat, sillä minä puhun sitä, mikä korkia on, opetan sitä, mikä oikia on.
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 Sillä minun suuni puhuu totuutta, ja minun huuleni vihaa jamalatointa.
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 Kaikki minun puheeni ovat oikiat: ei ole siinä mitään petosta eli vääryyttä.
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 Ne kaikki ovat selkiät niille, jotka niitä ymmärtävät, ja oikiat niille, jotka taidon löytävät.
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 Ottakaat minun kuritukseni ennenkuin hopia, ja pitäkäät korkiampana minun oppini kuin kallein kulta.
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 Sillä viisaus on parempi kuin päärlyt, ja kaikki, mitä ihminen itsellensä toivottaa, ei ole hänen vertaisensa.
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 Minä viisaus asun toimen tykönä, ja minä taidan antaa hyvän neuvon.
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 Se on Herran pelko: vihata pahaa, ylpeyttä, tuimuutta ja pahoja teitä; sentähden vihaan minä petollista suuta.
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 Minun on neuvo ja voima, minun on toimi ja väkevyys.
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Minun kauttani kuninkaat hallitsevat, ja neuvonantajat oikeutta saattavat;
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 Minun kauttani päämiehet vallitsevat, valtamiehet ja kaikki maan tuomarit.
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Minä rakastan niitä, jotka minua rakastavat, jotka varhain minua etsivät, ne löytävät minun.
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 Rikkaus ja kunnia on minun tykönäni, pysyväinen tavara ja vanhurskaus.
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Minun hedelmäni on parempi kuin kulta ja rikkain kulta, ja minun tuloni parempi kuin valittu hopia.
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 Minä vaellan vanhurskaudentietä ja oikeuden askeleilla,
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 Että minä pysyväisen perinnön saattaisin niille, jotka minua rakastavat, ja täyttäisin heidän tavaransa.
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 Minä olen ollut Herran oma hänen teidensä alussa: ennenkuin mitään tehty oli, olin minä.
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 Jo ijankaikkisuudesta olen minä asetettu, alussa, ennenkuin maa oli.
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 Kuin ei syvyys vielä ollut, silloin minä olin jo syntynyt, kuin ei lähteet vielä vettä kuohuneet.
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 Ennen kuin vuoret olivat perustetut, ja kukkulat valmistetut, olen minä syntynyt;
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 Ei hän ollut vielä maata luonut, ja mitä sen päällä on, eikä maan piirin vuoria.
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 Kuin hän valmisti taivaan, olin minä siellä, kuin hän syvyyden visusti mittasi.
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 Kuin hän pilvet rakensi ylhäällä, ja sääsi syvyyden lähteet;
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 Kuin hän meren ääret määräsi, ja vetten eteen asetti määrän, ettei he astuisi rantansa ylitse; kuin hän maan perustukset laski,
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30 Silloin minä hänen kanssansa vaikutin, ja iloitsin joka päivä, ja leikitsin hänen hänen edessänsä joka aika;
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31 Ja leikitsin maan piirin päällä; ja minun iloni on olla ihmisten lasten kanssa.
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32 Niin kuulkaat siis minua, te lapset: autuaat ovat ne, jotka minun tieni pitävät.
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33 Kuulkaat kuritusta, olkaat viisaat, ja älkäät hyljätkö sitä.
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34 Autuas on se ihminen, joka minua kuulee, joka minun ovellani valvoo joka päivä, ja vartioitsee minun pihtipielissäni.
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35 Sillä joka minun löytää, hän elämän löytää, ja on Herralle otollinen;
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 Mutta, joka minua vastaan syntiä tekee, hän vahingoitsee sielunsa: jokainen joka minua vihaa, hän rakastaa kuolemaa.
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
