Matteuksen 3
1 Niinä päivinä tuli Johannes Kastaja, ja saarnasi Juudean korvessa,
V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal lidem, kteří za ním přicházeli na Judskou poušť:
2 Ja sanoi: tehkäät parannus; sillä taivaan valtakunta on lähestynyt.
„Obraťte se od svých hříchů k Bohu, protože přichází jeho vyvolený král.“
3 Sillä tämä on se, josta sanottu on Jesaialta prophetalta, joka sanoo: huutavan ääni on korvessa, valmistakaat Herran tietä, tehkäät hänen polkunsa oikiaksi.
O Janovi prorok Izajáš předpověděl: „Z pouště zazní hlas: Připravte cestu pro Pána a odstraňte všechny překážky.“
4 Mutta Johanneksella oli vaate kamelin karvoista ja hihnainen vyö hänen vyöllänsä, ja hänen ruokansa oli heinäsirkat ja metsähunaja.
Jan měl oděv z velbloudí srsti přepásaný koženým pásem. Živil se tím, co poskytovala poušť: kobylkami a medem divokých včel.
5 Silloin meni hänen tykönsä Jerusalem, ja koko Juudea, ja kaikki maakunta Jordanin ympäriltä.
Scházeli se k němu lidé z Jeruzaléma, z celého Judska a ze Zajordání.
6 Ja he kastettiin häneltä Jordanissa, ja tunnustivat heidän syntinsä.
Dávali se od něho křtít v řece Jordánu, aby tím veřejně vyznávali svá provinění.
7 Mutta kuin hän monta Pharisealaisista ja Saddukealaisista näki tulevan kasteensa tykö, sanoi hän heille: te kyykärmetten sikiät, kuka teitä neuvoi pakenemaan tulevaista vihaa?
Když Jan uviděl, že ke křtu přicházejí mnozí horliví a nejvznešenější Židé – farizejové a saducejové, řekl jim: „Myslíte si, že se z Božího soudu vykroutíte jako hadi?
8 Tehkäät siis parannuksen soveliaita hedelmiä.
Dokažte změnou svého života, že jste se obrátili od svých vin.
9 Ja älkäät ajatelko itsellenne sanoa: Abraham on meidän isämme. Millä minä sanon teille: Jumala voi näistä kivistä Abrahamille lapset herättää.
Nemyslete si, že vám pomůže, budete-li říkat: ‚Jsme potomci Abrahamovi, Boží vyvolený národ.‘Vždyť Bůh si může proměnit i ty, se kterými vy pohrdáte.
10 Mutta jo myös on kirves pantu puiden juurelle: sentähden jokainen puu, joka ei tee hyvää hedelmää, hakataan pois ja tuleen heitetään.
Sekera Božího soudu je už přiložena ke kořeni stromu. Každý člověk, který nežije novým životem, je jako strom, který nenese dobré ovoce; bude poražen a spálen.
11 Minä tosin kastan teitä vedellä parannukseen; mutta se, joka minun jälkeeni tulee, on väkevämpi minua, jonka kenkiä en minä ole kelvollinen kantamaan, hän kastaa teitä Pyhällä Hengellä ja tulella.
Já křtím vodou ty, kteří cítí svá provinění jako břemeno a vyznávají je. Avšak po mně přijde někdo daleko mocnější než já; nejsem hoden ani toho, abych mu vyčistil obuv. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
12 Jonka viskin on hänen kädessänsä, ja hän perkaa riihensä ja kokoo nisunsa aittaansa, mutta ruumenet polttaa hän sammumattomalla tulella.
Jako se prohazováním odděluje zrno od plev – zrno do sýpky, plevy na oheň, tak i on rozsoudí lidi – jedny k životu a druhé ke smrti.“
13 Silloin tuli Jesus Galileasta Jordaniin Johanneksen tykö, kastettaa häneltä;
Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu, aby se dal od Jana pokřtít.
14 Mutta Johannes kielsi häneltä, sanoen: minä tarvitsen sinulta kastettaa, ja sinä tulet minun tyköni?
Ten se velmi zdráhal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty jdeš ke mně.“
15 Niin vastasi Jesus ja sanoi hänelle: salli nyt; sillä näin meidän sopii kaikkea vanhurskautta täyttää. Ja hän salli hänen.
Ježíš mu odpověděl: „Jen to, prosím, udělej. Musíme splnit Boží vůli.“A tak ho Jan pokřtil.
16 Kuin Jesus kastettu oli, astui hän kohta ylös vedestä: ja katso, taivaat aukenivat hänelle, ja hän näki Jumalan Hengen tulevan alas, niinkuin kyyhkyisen, ja tulevan hänen päällensä,
Když Ježíš vystoupil z vody, uviděl, jak se na něj z nebe snáší Boží Duch v podobě holubice.
17 Ja katso, ääni taivaasta sanoi: tämä on se minun rakas Poikani, johonka minä mielistyin.
Současně se ozval hlas: „Toto je ten můj milovaný Syn, moje radost.“
