Hawo 7
1 Wò, dumegã ƒe vinyɔnu, atokota dze afɔ na wò loo! Wò zɔzɔme le tɔxɛ abe dzonu vavã si aɖaŋuwɔla wɔ la ene.
Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.
2 Wò agbɔgbɔnu sɔ tebee abe wainkplu si me wain si wotɔtɔ la mevɔna le o la ene. Wò alime keke abe bli si woli kɔe, eye dzogbenya ɖe to ɖee la ene.
Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.
3 Wò nowo le abe sãdevi eve siwo nye zi ƒe evenɔviwo la ene.
Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.
4 Wò kɔ le tsralɛ abe nyiɖuxɔ tsrala ene. Wò ŋkuwo le abe Hesbon ƒe tsita si le Bat Rabingbo nu la ene. Wò ŋɔti le abe Lebanon ƒe xɔ tsrala si dze ŋgɔ Damasko la ene.
Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.
5 Wò ta le tegblẽe abe Karmel to ene, eye wò taɖa le abe fia ƒe avɔ si wotsɔ ka vovovowo lɔ̃e la ene. Eƒe dzedzeme ɖe aboyo fia la.
Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.
6 Èdze tugbe ŋutɔ, eye wò nu hã nyoa ame ŋu. O lɔlɔ̃, wò nuwɔna ɖe sia ɖe doa dzidzɔ na nye dzi!
Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!
7 Wò kɔkɔme le abe deti ene, eye wò nowo le toɖoe abe atikutsetse siwo le kpo ŋuti la ene.
Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.
8 Megblɔ be, “Made deti la dzi, eye malé eƒe tsetsea ɖe asi.” Wò nowo nenɔ abe wainkpo siwo le wainka ŋu la ene, wò gbɔgbɔ naʋẽ lĩlĩlĩ abe aplu ene,
Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.
9 eye wò nu me nenye wain nyuitɔ. Wain la neto nye lɔlɔ̃tɔ ƒe nu me kple eƒe aɖutame wɔlii.
Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.
10 Menye nye lɔlɔ̃tɔ tɔ, eye eya hã ƒe dzi le yonyeme.
Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.
11 Nye lɔlɔ̃tɔ, va; na míayi gbe me, eye míatsi kɔƒe me adɔ.
Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.
12 Na míafɔ kaba ayi waingblewo me, akpɔe ɖa be wainkawo te tsetse, woƒe seƒoƒowo ke, eye gbotiwo hã le tsetsem mahã; le afi ma matsɔ nye lɔlɔ̃ na wò.
Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.
13 Adrikewo le ya ɖem nyuie, eye atikutsetse vivi vovovowo le míaƒe ʋɔtru nu, eye medzra yeyeawo kple xoxoawo siaa ɖo na wò, nye lɔlɔ̃tɔ.
Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.
