Hiob 38
1 Tete Yehowa ɖo nyawo ŋu na Hiob to ahom me be,
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2 “Ame ka nye esi tsɔ viviti tsyɔ nye aɖaŋudede dzi kple nya siwo gɔmesese meli na la o?
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 Tso nàbla ali dzi abe ŋutsu ene, mabia nya wò, nàɖo eŋu nam.
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 “Afi ka nènɔ esi meɖo anyigba ƒe gɔmeɖokpewo anyi? Gblɔe nam, ne èse egɔme.
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5 Ame kae dzidze eƒe kekeme kple didime? Ànyae godoo! Ame kae tsɔ dzidzeka ɖo eŋu?
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Nu ka dzi woɖo egɔme anyi ɖo? Alo ame kae ɖo eƒe dzogoedzikpe
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 esi ŋukeɣletiviwo le ha dzim ɖekae eye Mawudɔlawo katã do dzidzɔɣli?
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8 “Ame kae do ʋɔ ɖe atsiaƒu nu esi wòdo go kpoyi tso dadaa ƒe dɔ me
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 esi metsɔ lilikpo wɔ eƒe awudodoe heblae ɖe viviti tsiɖitsiɖitsiɖi me,
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10 esi meɖo seɖoƒe nɛ, hede ʋɔtru kple gametiwo enu,
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 esi megblɔ be, ‘Afii ko nàse, mèkpɔ mɔ ato liƒo sia dzi o, afi sia ko wò dada kple ɖokuidodoɖedzi ase?’
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 “Èɖe gbe na ŋdi kpɔ tso esi wò ŋkekewo dze egɔme alo na fɔŋli nya eƒe nɔƒe,
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13 be wòalé anyigba ƒe toga, ahaʋuʋu ame vɔ̃ɖiwo ɖa le edzia?
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 Anyigba trɔ eƒe nɔnɔme abe anyi le nutrenu te ene, eye eƒe nɔnɔme le abe avɔ tɔ ene.
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 Woxɔ ame vɔ̃ɖiwo ƒe kekeli le wo si eye woŋe woƒe abɔ si wodo ɖe dzi.
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16 “Èzɔ mɔ yi ɖe atsiaƒu ƒe vudo me alo zɔ le gogloƒe ƒe nudiƒewo kpɔa?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17 Wofia ku ƒe agbowo wò kpɔa? Èkpɔ ku ƒe vɔvɔli ƒe agbowo kpɔa?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18 Èse anyigba ƒe kekeme gɔmea? Gblɔe nam, ne ènya esiawo katã.
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 “Afi ka mɔ si yi kekeli ƒe nɔƒe la to? Eye afi kae nye viviti nɔƒe?
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 Àte ŋu akplɔ wo ayi wo nɔƒewoea? Ènya toƒe si yi ɖe wo nɔƒea?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Meka ɖe edzi be ènyae elabena wodzi wò ye ma ɣi xoxo! Ƒe geɖewoe nye esia esi nèle agbe!
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22 “Ège ɖe sno ƒe nudzraɖoƒe alo kpɔ kpetsi ƒe nudzraɖoƒe,
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23 esi meɖo ɖi na xaxaɣi, aʋaŋkekewo kple aʋakpegbe la kpɔa?
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Afi ka mɔ si wotona yia teƒe si dzikedzo kakana le alo teƒe si wokakaa ɣedzeƒeya le ɖe anyigba blibo la dzi la to?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Ame kae ɖo toƒe na tsi gã siwo dzana kple mɔ na ahom sesẽwo,
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26 be woade tsi anyigba si dzi ame mele o kple gbegbe si ame menɔ o,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27 be wòaɖi kɔ na kuɖiɖinyigba gbɔlo eye wòamie gbe fɛ̃wo?
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28 Fofo le tsidzadza sia? Ame kae nye tɔ na ahũdzadza?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29 Ame ka ƒe dɔ mee tsikpe do tso? Ame kae dzi zãmu si dzana tso dziƒo,
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 esi tsiwo do kpe abe ahlihã ene eye gogloƒewo tame zu tsikpe?
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31 “Àte ŋu abla Atifieŋu siwo le keklẽma? Àte ŋu atu Avutɔ ƒe kawoa?
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 Àte ŋu akplɔ ŋukeɣletiviwo ado goe ne woƒe dodoɣi ɖo alo akplɔ koklonɔ kple viawoa?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Ènya dziƒo ƒe sewoa? Àte ŋu aɖo Mawu ƒe fiaɖuɖu anyi ɖe anyigba dzia?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 “Àte ŋu akɔ gbe dzi ado ɣli na lilikpowo, eye nàtsɔ tsiɖɔɖɔ atsyɔ ɖokuiwò dzia?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35 Wòe ɖo dzikedzo ɖe eƒe mɔ dzia? Ɖe wova gblɔna na wò be, ‘Míawoe nye esi’ mahã?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36 Ame kae tsɔ nunya na dzi alo gɔmesese na susu?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Ame ka sie nunya le be wòaxlẽ lilikpowo? Ame kae ate ŋu aviã tsizɔ siwo le dziƒo,
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 ne anyigba do kpe eye anyikɔ siwo le anyigba la lé ɖe wo nɔewo ŋu?
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39 “Wòe daa ade na dzatanɔ eye nèdia nuɖuɖu na dzatawo, ne dɔ le wo wum
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40 eye womlɔ woƒe dowo me alo le adeklo dzi le ave mea?
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
41 Ame kae dia nuɖuɖu na akpaviãwo, ne viawo le xɔxlɔ̃m na Mawu eye wole tsatsam le nuɖuɖu makpɔmakpɔ ta?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
