Romans 9
1 Truth I say in Christ, I lie not, my conscience bearing testimony with me in the Holy Spirit,
Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 that I have great grief and unceasing pain in my heart —
Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 for I was wishing, I myself, to be anathema from the Christ — for my brethren, my kindred, according to the flesh,
Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
4 who are Israelites, whose [is] the adoption, and the glory, and the covenants, and the lawgiving, and the service, and the promises,
Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
5 whose [are] the fathers, and of whom [is] the Christ, according to the flesh, who is over all, God blessed to the ages. Amen. (aiōn g165)
Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
6 And it is not possible that the word of God hath failed; for not all who [are] of Israel are these Israel;
A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 nor because they are seed of Abraham [are] all children, but — 'in Isaac shall a seed be called to thee;'
Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 that is, the children of the flesh — these [are] not children of God; but the children of the promise are reckoned for seed;
To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 for the word of promise [is] this; 'According to this time I will come, and there shall be to Sarah a son.'
Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 And not only [so], but also Rebecca, having conceived by one — Isaac our father —
A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
11 (for they being not yet born, neither having done anything good or evil, that the purpose of God, according to choice, might remain; not of works, but of Him who is calling, ) it was said to her —
Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
12 'The greater shall serve the less;'
Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 according as it hath been written, 'Jacob I did love, and Esau I did hate.'
Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 What, then, shall we say? unrighteousness [is] with God? let it not be!
I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 for to Moses He saith, 'I will do kindness to whom I do kindness, and I will have compassion on whom I have compassion;'
Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
16 so, then — not of him who is willing, nor of him who is running, but of God who is doing kindness:
A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
17 for the Writing saith to Pharaoh — 'For this very thing I did raise thee up, that I might shew in thee My power, and that My name might be declared in all the land;'
Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 so, then, to whom He willeth, He doth kindness, and to whom He willeth, He doth harden.
A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 Thou wilt say, then, to me, 'Why yet doth He find fault? for His counsel who hath resisted?'
Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 nay, but, O man, who art thou that art answering again to God? shall the thing formed say to Him who did form [it], Why me didst thou make thus?
Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 hath not the potter authority over the clay, out of the same lump to make the one vessel to honour, and the one to dishonour?
Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
22 And if God, willing to shew the wrath and to make known His power, did endure, in much long suffering, vessels of wrath fitted for destruction,
Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
23 and that He might make known the riches of His glory on vessels of kindness, that He before prepared for glory, whom also He did call — us —
A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
24 not only out of Jews, but also out of nations,
Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 as also in Hosea He saith, 'I will call what [is] not My people — My people; and her not beloved — Beloved,
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
26 and it shall be — in the place where it was said to them, Ye [are] not My people; there they shall be called sons of the living God.'
A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 And Isaiah doth cry concerning Israel, 'If the number of the sons of Israel may be as the sand of the sea, the remnant shall be saved;
Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
28 for a matter He is finishing, and is cutting short in righteousness, because a matter cut short will the Lord do upon the land.
Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 and according as Isaiah saith before, 'Except the Lord of Sabaoth did leave to us a seed, as Sodom we had become, and as Gomorrah we had been made like.'
A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 What, then, shall we say? that nations who are not pursuing righteousness did attain to righteousness, and righteousness that [is] of faith,
Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 and Israel, pursuing a law of righteousness, at a law of righteousness did not arrive;
Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 wherefore? because — not by faith, but as by works of law; for they did stumble at the stone of stumbling,
Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 according as it hath been written, 'Lo, I place in Sion a stone of stumbling and a rock of offence; and every one who is believing thereon shall not be ashamed.'
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
