Psalms 44
1 To the Overseer. — By sons of Korah. An Instruction. O God, with our ears we have heard, Our fathers have recounted to us, The work Thou didst work in their days, In the days of old.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Thou, [with] Thy hand, nations hast dispossessed. And Thou dost plant them. Thou afflictest peoples, and sendest them away.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 For, not by their sword Possessed they the land, And their arm gave not salvation to them, But Thy right hand, and Thine arm, And the light of Thy countenance, Because Thou hadst accepted them.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Thou [art] He, my king, O God, Command the deliverances of Jacob.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 By Thee our adversaries we do push, By Thy name tread down our withstanders,
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 For, not in my bow do I trust, And my sword doth not save me.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 For Thou hast saved us from our adversaries, And those hating us Thou hast put to shame.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 In God we have boasted all the day, And Thy name to the age we thank. (Selah)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 In anger Thou hast cast off and causest us to blush, And goest not forth with our hosts.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Thou causest us to turn backward from an adversary, And those hating us, Have spoiled for themselves.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Thou makest us food like sheep, And among nations Thou hast scattered us.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Thou sellest Thy people — without wealth, And hast not become great by their price.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Thou makest us a reproach to our neighbours, A scorn and a reproach to our surrounders.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Thou makest us a simile among nations, A shaking of the head among peoples.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 All the day my confusion [is] before me, And the shame of my face hath covered me.
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 Because of the voice of a reproacher and reviler, Because of an enemy and a self-avenger.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 All this met us, and we did not forget Thee, Nor have we dealt falsely in Thy covenant.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 We turn not backward our heart, Nor turn aside doth our step from Thy path.
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 But Thou hast smitten us in a place of dragons, And dost cover us over with death-shade.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 If we have forgotten the name of our God, And spread our hands to a strange God,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 Doth not God search out this? For He knoweth the secrets of the heart.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Surely, for Thy sake we have been slain all the day, Reckoned as sheep of the slaughter.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Stir up — why dost Thou sleep, O Lord? Awake, cast us not off for ever.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Why Thy face hidest Thou? Thou forgettest our afflictions and our oppression,
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 For bowed to the dust hath our soul, Cleaved to the earth hath our belly.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Arise, a help to us, And ransom us for thy kindness' sake.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
