Psalms 139
1 To the Overseer. — A Psalm by David. Jehovah, Thou hast searched me, and knowest.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Thou — Thou hast known my sitting down, And my rising up, Thou hast attended to my thoughts from afar.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 My path and my couch Thou hast fanned, And [with] all my ways hast been acquainted.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 For there is not a word in my tongue, Lo, O Jehovah, Thou hast known it all!
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Behind and before Thou hast besieged me, And Thou dost place on me Thy hand.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Knowledge too wonderful for me, It hath been set on high, I am not able for it.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Whither do I go from Thy Spirit? And whither from Thy face do I flee?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 If I ascend the heavens — there Thou [art], And spread out a couch in Sheol, lo, Thee! (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 I take the wings of morning, I dwell in the uttermost part of the sea,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Also there Thy hand doth lead me, And Thy right hand doth hold me.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 And I say, 'Surely darkness bruiseth me, Then night [is] light to me.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Also darkness hideth not from Thee, And night as day shineth, as [is] darkness so [is] light.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 For Thou — Thou hast possessed my reins, Thou dost cover me in my mother's belly.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 I confess Thee, because that [with] wonders I have been distinguished. Wonderful [are] Thy works, And my soul is knowing [it] well.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 My substance was not hid from Thee, When I was made in secret, Curiously wrought in the lower part of earth.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Mine unformed substance Thine eyes saw, And on Thy book all of them are written, The days they were formed — And not one among them.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 And to me how precious have been Thy thoughts, O God, how great hath been their sum!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 I recount them! than the sand they are more, I have waked, and I am still with Thee.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Dost Thou slay, O God, the wicked? Then, men of blood, turn aside from me!
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Who exchange Thee for wickedness, Lifted up to vanity [are] Thine enemies.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Do not I hate, Jehovah, those hating Thee? And with Thy withstanders grieve myself?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 [With] perfect hatred I have hated them, Enemies they have become to me.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Search me, O God, and know my heart, Try me, and know my thoughts,
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 And see if a grievous way be in me, And lead me in a way age-during!
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
