Psalms 109
1 To the Overseer. — A Psalm of David. O God of my praise, be not silent,
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 For the mouth of wickedness, and the mouth of deceit, Against me they have opened, They have spoken with me — A tongue of falsehood, and words of hatred!
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 They have compassed me about, And they fight me without cause.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 For my love they oppose me, and I — prayer!
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 And they set against me evil for good, And hatred for my love.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Appoint Thou over him the wicked, And an adversary standeth at his right hand.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 In his being judged, he goeth forth wicked, And his prayer is for sin.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 His days are few, his oversight another taketh,
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 His sons are fatherless, and his wife a widow.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 And wander continually do his sons, Yea, they have begged, And have sought out of their dry places.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 An exactor layeth a snare for all that he hath, And strangers spoil his labour.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 He hath none to extend kindness, Nor is there one showing favour to his orphans.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 His posterity is for cutting off, In another generation is their name blotted out.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 The iniquity of his fathers Is remembered unto Jehovah, And the sin of his mother is not blotted out.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 They are before Jehovah continually, And He cutteth off from earth their memorial.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Because that he hath not remembered to do kindness, And pursueth the poor man and needy, And the smitten of heart — to slay,
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 And he loveth reviling, and it meeteth him, And he hath not delighted in blessing, And it is far from him.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 And he putteth on reviling as his robe, And it cometh in as water into his midst, And as oil into his bones.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 It is to him as apparel — he covereth himself, And for a continual girdle he girdeth it on.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 This [is] the wage of mine accusers from Jehovah, And of those speaking evil against my soul.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 And Thou, O Jehovah Lord, Deal with me for Thy name's sake, Because Thy kindness [is] good, deliver me.
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 For I [am] poor and needy, And my heart hath been pierced in my midst.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 As a shadow when it is stretched out I have gone, I have been driven away as a locust.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 My knees have been feeble from fasting, And my flesh hath failed of fatness.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 And I — I have been a reproach to them, They see me, they shake their head.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Help me, O Jehovah my God, Save me, according to Thy kindness.
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 And they know that this [is] Thy hand, Thou, O Jehovah, Thou hast done it.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 They revile, and Thou dost bless, They have risen, and are ashamed, And Thy servant doth rejoice.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Mine accusers put on blushing, and are covered, As an upper robe [is] their shame.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 I thank Jehovah greatly with my mouth, And in the midst of many I praise Him,
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 For He standeth at the right hand of the needy, To save from those judging his soul.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
