Proverbs 6
1 My son! if thou hast been surety for thy friend, Hast stricken for a stranger thy hand,
Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 Hast been snared with sayings of thy mouth, Hast been captured with sayings of thy mouth,
Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Do this now, my son, and be delivered, For thou hast come into the hand of thy friend. Go, trample on thyself, and strengthen thy friend,
Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 Give not sleep to thine eyes, And slumber to thine eyelids,
Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Be delivered as a roe from the hand, And as a bird from the hand of a fowler.
Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Go unto the ant, O slothful one, See her ways and be wise;
Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 Which hath not captain, overseer, and ruler,
Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 She doth prepare in summer her bread, She hath gathered in harvest her food.
Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Till when, O slothful one, dost thou lie? When dost thou arise from thy sleep?
Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 A little sleep, a little slumber, A little clasping of the hands to rest,
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 And thy poverty hath come as a traveller, And thy want as an armed man.
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 A man of worthlessness, a man of iniquity, Walking [with] perverseness of mouth,
Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 Winking with his eyes, speaking with his feet, Directing with his fingers,
Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 Frowardness [is] in his heart, devising evil at all times, Contentions he sendeth forth.
Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 Therefore suddenly cometh his calamity, Instantly he is broken — and no healing.
A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 These six hath Jehovah hated, Yea, seven [are] abominations to His soul.
Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Eyes high — tongues false — And hands shedding innocent blood —
Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 A heart devising thoughts of vanity — Feet hasting to run to evil —
Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 A false witness [who] doth breathe out lies — And one sending forth contentions between brethren.
Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Keep, my son, the command of thy father, And leave not the law of thy mother.
Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Bind them on thy heart continually, Tie them on thy neck.
Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 In thy going up and down, it leadeth thee, In thy lying down, it watcheth over thee, And thou hast awaked — it talketh [with] thee.
Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 For a lamp [is] the command, And the law a light, And a way of life [are] reproofs of instruction,
(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 To preserve thee from an evil woman, From the flattery of the tongue of a strange woman.
Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Desire not her beauty in thy heart, And let her not take thee with her eyelids.
Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 For a harlot consumeth unto a cake of bread, And an adulteress the precious soul hunteth.
Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Doth a man take fire into his bosom, And are his garments not burnt?
Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Doth a man walk on the hot coals, And are his feet not scorched?
Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 So [is] he who hath gone in unto the wife of his neighbour, None who doth touch her is innocent.
Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 They do not despise the thief, When he stealeth to fill his soul when he is hungry,
Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 And being found he repayeth sevenfold, All the substance of his house he giveth.
Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 He who committeth adultery [with] a woman lacketh heart, He is destroying his soul who doth it.
Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 A stroke and shame he doth find, And his reproach is not wiped away,
Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 For jealousy [is] the fury of a man, And he doth not spare in a day of vengeance.
Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 He accepteth not the appearance of any atonement, Yea, he doth not consent, Though thou dost multiply bribes!
Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
