Matthew 22
1 And Jesus answering, again spake to them in similes, saying,
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 'The reign of the heavens was likened to a man, a king, who made marriage-feasts for his son,
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 and he sent forth his servants to call those having been called to the marriage-feasts, and they were not willing to come.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
4 'Again he sent forth other servants, saying, Say to those who have been called: Lo, my dinner I prepared, my oxen and the fatlings have been killed, and all things [are] ready, come ye to the marriage-feasts;
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
5 and they, having disregarded [it], went away, the one to his own field, and the other to his merchandise;
Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
6 and the rest, having laid hold on his servants, did insult and slay [them].
Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 'And the king having heard, was wroth, and having sent forth his soldiers, he destroyed those murderers, and their city he set on fire;
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
8 then saith he to his servants, The marriage-feast indeed is ready, and those called were not worthy,
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 be going, then, on to the cross-ways, and as many as ye may find, call ye to the marriage-feasts.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 'And those servants, having gone forth to the ways, did gather all, as many as they found, both bad and good, and the marriage-feast apartment was filled with those reclining.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 'And the king having come in to view those reclining, saw there a man not clothed with clothing of the marriage-feast,
Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 and he saith to him, Comrade, how didst thou come in hither, not having clothing of the marriage-feast? and he was speechless.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 'Then said the king to the ministrants, Having bound his feet and hands, take him up and cast forth to the outer darkness, there shall be the weeping and the gnashing of the teeth;
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 for many are called, and few chosen.'
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Then the Pharisees having gone, took counsel how they might ensnare him in words,
Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 and they send to him their disciples with the Herodians, saying, 'Teacher, we have known that thou art true, and the way of God in truth thou dost teach, and thou art not caring for any one, for thou dost not look to the face of men;
I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 tell us, therefore, what dost thou think? is it lawful to give tribute to Caesar or not?'
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 And Jesus having known their wickedness, said, 'Why me do ye tempt, hypocrites?
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 show me the tribute-coin?' and they brought to him a denary;
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 and he saith to them, 'Whose [is] this image and the inscription?'
I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
21 they say to him, 'Caesar's;' then saith he to them, 'Render therefore the things of Caesar to Caesar, and the things of God to God;'
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
22 and having heard they wondered, and having left him they went away.
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 In that day there came near to him Sadducees, who are saying there is not a rising again, and they questioned him, saying,
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 'Teacher, Moses said, If any one may die not having children, his brother shall marry his wife, and shall raise up seed to his brother.
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
25 'And there were with us seven brothers, and the first having married did die, and not having seed, he left his wife to his brother;
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 in like manner also the second, and the third, unto the seventh,
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 and last of all died also the woman;
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 therefore in the rising again, of which of the seven shall she be wife — for all had her?'
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 And Jesus answering said to them, 'Ye go astray, not knowing the Writings, nor the power of God;
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
30 for in the rising again they do not marry, nor are they given in marriage, but are as messengers of God in heaven.
Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 'And concerning the rising again of the dead, did ye not read that which was spoken to you by God, saying,
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
32 I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob? God is not a God of dead men, but of living.'
Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 And having heard, the multitudes were astonished at his teaching;
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 and the Pharisees, having heard that he did silence the Sadducees, were gathered together unto him;
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 and one of them, a lawyer, did question, tempting him, and saying,
I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
36 'Teacher, which [is] the great command in the Law?'
Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
37 And Jesus said to him, 'Thou shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thine understanding —
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
38 this is a first and great command;
To jest přední a veliké přikázaní.
39 and the second [is] like to it, Thou shalt love thy neighbour as thyself;
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 on these — the two commands — all the law and the prophets do hang.'
Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
41 And the Pharisees having been gathered together, Jesus did question them,
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 saying, 'What do ye think concerning the Christ? of whom is he son?' They say to him, 'Of David.'
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 He saith to them, 'How then doth David in the Spirit call him lord, saying,
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 The Lord said to my lord, Sit at my right hand, till I may make thine enemies thy footstool?
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
45 If then David doth call him lord, how is he his son?'
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 And no one was able to answer him a word, nor durst any from that day question him any more.
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
