Luke 20
1 And it came to pass, on one of those days, as he is teaching the people in the temple, and proclaiming good news, the chief priests and the scribes, with the elders, came upon [him],
I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími.
2 and spake unto him, saying, 'Tell us by what authority thou dost these things? or who is he that gave to thee this authority?'
I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
3 And he answering said unto them, 'I will question you — I also — one thing, and tell me:
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
4 the baptism of John, from heaven was it, or from men?'
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5 And they reasoned with themselves, saying — 'If we may say, From heaven, he will say, Wherefore, then, did ye not believe him?
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6 and if we may say, From men, all the people will stone us, for they are having been persuaded John to be a prophet.'
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
7 And they answered, that they knew not whence [it was],
I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
8 and Jesus said to them, 'Neither do I say to you by what authority I do these things.'
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9 And he began to speak unto the people this simile: 'A certain man planted a vineyard, and gave it out to husbandmen, and went abroad for a long time,
I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
10 and at the season he sent unto the husbandmen a servant, that from the fruit of the vineyard they may give to him, but the husbandmen having beat him, did send [him] away empty.
A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
11 'And he added to send another servant, and they that one also having beaten and dishonoured, did send away empty;
I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12 and he added to send a third, and this one also, having wounded, they did cast out.
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13 'And the owner of the vineyard said, What shall I do? I will send my son — the beloved, perhaps having seen this one, they will do reverence;
Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
14 and having seen him, the husbandmen reasoned among themselves, saying, This is the heir; come, we may kill him, that the inheritance may become ours;
Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
15 and having cast him outside of the vineyard, they killed [him]; what, then, shall the owner of the vineyard do to them?
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
16 He will come, and destroy these husbandmen, and will give the vineyard to others.' And having heard, they said, 'Let it not be!'
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17 and he, having looked upon them, said, 'What, then, is this that hath been written: A stone that the builders rejected — this became head of a corner?
Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
18 every one who hath fallen on that stone shall be broken, and on whom it may fall, it will crush him to pieces.'
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19 And the chief priests and the scribes sought to lay hands on him in that hour, and they feared the people, for they knew that against them he spake this simile.
I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20 And, having watched [him], they sent forth liers in wait, feigning themselves to be righteous, that they might take hold of his word, to deliver him up to the rule and to the authority of the governor,
Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21 and they questioned him, saying, 'Teacher, we have known that thou dost say and teach rightly, and dost not accept a person, but in truth the way of God dost teach;
I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22 Is it lawful to us to give tribute to Caesar or not?'
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23 And he, having perceived their craftiness, said unto them, 'Why me do ye tempt?
Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24 shew me a denary; of whom hath it an image and superscription?' and they answering said, 'Of Caesar:'
Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25 and he said to them, 'Give back, therefore, the things of Caesar to Caesar, and the things of God to God;'
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
26 and they were not able to take hold on his saying before the people, and having wondered at his answer, they were silent.
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27 And certain of the Sadducees, who are denying that there is a rising again, having come near, questioned him,
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
28 saying, 'Teacher, Moses wrote to us, If any one's brother may die, having a wife, and he may die childless — that his brother may take the wife, and may raise up seed to his brother.
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29 'There were, then, seven brothers, and the first having taken a wife, died childless,
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30 and the second took the wife, and he died childless,
I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
31 and the third took her, and in like manner also the seven — they left not children, and they died;
Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
32 and last of all died also the woman:
Nejposléze po všech umřela i ta žena.
33 in the rising again, then, of which of them doth she become wife? — for the seven had her as wife.'
Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34 And Jesus answering said to them, 'The sons of this age do marry and are given in marriage, (aiōn g165)
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. (aiōn g165)
35 but those accounted worthy to obtain that age, and the rising again that is out of the dead, neither marry, nor are they given in marriage; (aiōn g165)
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. (aiōn g165)
36 for neither are they able to die any more — for they are like messengers — and they are sons of God, being sons of the rising again.
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37 'And that the dead are raised, even Moses shewed at the Bush, since he doth call the Lord, the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob;
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
38 and He is not a God of dead men, but of living, for all live to Him.'
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39 And certain of the scribes answering said, 'Teacher, thou didst say well;'
Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40 and no more durst they question him anything.
I nesměli se jeho na nic více tázati.
41 And he said unto them, 'How do they say the Christ to be son of David,
Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
42 and David himself saith in the Book of Psalms, The Lord said to my lord, Sit thou on my right hand,
A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43 till I shall make thine enemies thy footstool;
Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
44 David, then, doth call him lord, and how is he his son?'
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 And, all the people hearing, he said to his disciples,
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46 'Take heed of the scribes, who are wishing to walk in long robes, and are loving salutations in the markets, and first seats in the synagogues, and first couches in the suppers,
Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
47 who devour the houses of the widows, and for a pretence make long prayers, these shall receive more abundant judgment.'
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
