John 11
1 And there was a certain one ailing, Lazarus, from Bethany, of the village of Mary and Martha her sister —
Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.
2 and it was Mary who did anoint the Lord with ointment, and did wipe his feet with her hair, whose brother Lazarus was ailing —
(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)
3 therefore sent the sisters unto him, saying, 'Sir, lo, he whom thou dost love is ailing;'
Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“
4 and Jesus having heard, said, 'This ailment is not unto death, but for the glory of God, that the Son of God may be glorified through it.'
Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“
5 And Jesus was loving Martha, and her sister, and Lazarus,
Měl velmi rád obě sestry i Lazara,
6 when, therefore, he heard that he is ailing, then indeed he remained in the place in which he was two days,
ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.
7 then after this, he saith to the disciples, 'We may go to Judea again;'
Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“
8 the disciples say to him, 'Rabbi, now were the Jews seeking to stone thee, and again thou dost go thither!'
Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“
9 Jesus answered, 'Are there not twelve hours in the day? if any one may walk in the day, he doth not stumble, because the light of this world he doth see;
„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc, “řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.
10 and if any one may walk in the night, he stumbleth, because the light is not in him.'
Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“
11 These things he said, and after this he saith to them, 'Lazarus our friend hath fallen asleep, but I go on that I may awake him;'
Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“
12 therefore said his disciples, 'Sir, if he hath fallen asleep, he will be saved;'
Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13 but Jesus had spoken about his death, but they thought that about the repose of sleep he speaketh.
Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.
14 Then, therefore, Jesus said to them freely, 'Lazarus hath died;
Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel
15 and I rejoice, for your sake, (that ye may believe, ) that I was not there; but we may go to him;'
a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16 therefore said Thomas, who is called Didymus, to the fellow-disciples, 'We may go — we also, that we may die with him,'
Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
17 Jesus, therefore, having come, found him having been four days already in the tomb.
Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.
18 And Bethany was nigh to Jerusalem, about fifteen furlongs off,
Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,
19 and many of the Jews had come unto Martha and Mary, that they might comfort them concerning their brother;
a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.
20 Martha, therefore, when she heard that Jesus doth come, met him, and Mary kept sitting in the house.
Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma,
21 Martha, therefore, said unto Jesus, 'Sir, if thou hadst been here, my brother had not died;
ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.
22 but even now, I have known that whatever thou mayest ask of God, God will give to thee;'
Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“
23 Jesus saith to her, 'Thy brother shall rise again.'
„Neboj se, “odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“
24 Martha saith to him, 'I have known that he will rise again, in the rising again in the last day;'
25 Jesus said to her, 'I am the rising again, and the life; he who is believing in me, even if he may die, shall live;
Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí,
v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“ (aiōn g165)
27 believest thou this?' she saith to him, 'Yes, sir, I have believed that thou art the Christ, the Son of God, who is coming to the world.'
„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět, “odpověděla.
28 And these things having said, she went away, and called Mary her sister privately, saying, 'The Teacher is present, and doth call thee;'
Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“
29 she, when she heard, riseth up quickly, and doth come to him;
Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30 and Jesus had not yet come to the village, but was in the place where Martha met him;
Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.
31 the Jews, therefore, who were with her in the house, and were comforting her, having seen Mary that she rose up quickly and went forth, followed her, saying — 'She doth go away to the tomb, that she may weep there.'
Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
32 Mary, therefore, when she came where Jesus was, having seen him, fell at his feet, saying to him, 'Sir, if thou hadst been here, my brother had not died;'
Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
33 Jesus, therefore, when he saw her weeping, and the Jews who came with her weeping, did groan in the spirit, and troubled himself, and he said,
Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.
34 'Where have ye laid him?' they say to him, 'Sir, come and see;'
Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“„Pojď, Pane, ukážeme ti, “odpověděli.
35 Jesus wept.
Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
36 The Jews, therefore, said, 'Lo, how he was loving him!'
„Podívejte, jak ho měl rád, “šeptali někteří mezi sebou.
37 and certain of them said, 'Was not this one, who did open the eyes of the blind man, able to cause that also this one might not have died?'
Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
38 Jesus, therefore, again groaning in himself, cometh to the tomb, and it was a cave, and a stone was lying upon it,
To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
39 Jesus saith, 'Take ye away the stone;' the sister of him who hath died — Martha — saith to him, 'Sir, already he stinketh, for he is four days dead;'
„Odvalte ten kámen!“přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu, “namítla Marta.
40 Jesus saith to her, 'Said I not to thee, that if thou mayest believe, thou shalt see the glory of God?'
„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“podivil se Ježíš.
41 They took away, therefore, the stone where the dead was laid, and Jesus lifted his eyes upwards, and said, 'Father, I thank Thee, that Thou didst hear me;
Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.
42 and I knew that Thou always dost hear me, but, because of the multitude that is standing by, I said [it], that they may believe that Thou didst send me.'
Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“
43 And these things saying, with a loud voice he cried out, 'Lazarus, come forth;'
Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“
44 and he who died came forth, being bound feet and hands with grave-clothes, and his visage with a napkin was bound about; Jesus saith to them, 'Loose him, and suffer to go.'
A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to, “přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
45 Many, therefore, of the Jews who came unto Mary, and beheld what Jesus did, believed in him;
Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.
46 but certain of them went away unto the Pharisees, and told them what Jesus did;
Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.
47 the chief priests, therefore, and the Pharisees, gathered together a sanhedrim, and said, 'What may we do? because this man doth many signs?
Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!
48 if we may let him alone thus, all will believe in him; and the Romans will come, and will take away both our place and nation.'
Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“
49 and a certain one of them, Caiaphas, being chief priest of that year, said to them, 'Ye have not known anything,
Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!
50 nor reason that it is good for us that one man may die for the people, and not the whole nation perish.'
Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“
51 And this he said not of himself, but being chief priest of that year, he did prophesy that Jesus was about to die for the nation,
Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.
52 and not for the nation only, but that also the children of God, who have been scattered abroad, he may gather together into one.
Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.
53 From that day, therefore, they took counsel together that they may kill him;
Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život.
54 Jesus, therefore, was no more freely walking among the Jews, but went away thence to the region nigh the wilderness, to a city called Ephraim, and there he tarried with his disciples.
Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.
55 And the passover of the Jews was nigh, and many went up to Jerusalem out of the country before the passover, that they might purify themselves;
Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů.
56 they were seeking, therefore, Jesus, and said one with another, standing in the temple, 'What doth appear to you — that he may not come to the feast?'
Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“
57 and both the chief priests and the Pharisees had given a command, that if any one may know where he is, he may shew [it], so that they may seize him.
Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.
