Job 9
1 And Job answereth and saith: —
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Truly I have known that [it is] so, And what — is man righteous with God?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If he delight to strive with Him — He doth not answer him one of a thousand.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Wise in heart and strong in power — Who hath hardened toward Him and is at peace?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Who is removing mountains, And they have not known, Who hath overturned them in His anger.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Who is shaking earth from its place, And its pillars move themselves.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Who is speaking to the sun, and it riseth not, And the stars He sealeth up.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Stretching out the heavens by Himself, And treading on the heights of the sea,
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Making Osh, Kesil, and Kimah, And the inner chambers of the south.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Doing great things till there is no searching, And wonderful, till there is no numbering.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Lo, He goeth over by me, and I see not, And He passeth on, and I attend not to it.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Lo, He snatches away, who bringeth it back? Who saith unto Him, 'What dost Thou?'
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 God doth not turn back His anger, Under Him bowed have proud helpers.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 How much less do I — I answer Him? Choose out my words with Him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Whom, though I were righteous, I answer not, For my judgment I make supplication.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Though I had called and He answereth me, I do not believe that He giveth ear [to] my voice.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Because with a tempest He bruiseth me, And hath multiplied my wounds for nought.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 He permitteth me not to refresh my spirit, But filleth me with bitter things.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If of power, lo, the Strong One; And if of judgment — who doth convene me?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 If I be righteous, Mine mouth doth declare me wicked, Perfect I am! — it declareth me perverse.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Perfect I am! — I know not my soul, I despise my life.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 It is the same thing, therefore I said, 'The perfect and the wicked He is consuming.'
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 If a scourge doth put to death suddenly, At the trial of the innocent He laugheth.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Earth hath been given Into the hand of the wicked one. The face of its judges he covereth, If not — where, who [is] he?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 My days have been swifter than a runner, They have fled, they have not seen good,
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They have passed on with ships of reed, As an eagle darteth on food.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Though I say, 'I forget my talking, I forsake my corner, and I brighten up!'
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 I have been afraid of all my griefs, I have known that Thou dost not acquit me.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 I — I am become wicked; why [is] this? [In] vain I labour.
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 If I have washed myself with snow-water, And purified with soap my hands,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Then in corruption Thou dost dip me, And my garments have abominated me.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 But if a man like myself — I answer him, We come together into judgment.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 If there were between us an umpire, He doth place his hand on us both.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 He doth turn aside from off me his rod, And His terror doth not make me afraid,
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 I speak, and do not fear Him, But I am not right with myself.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
