Job 5
1 Pray, call, is there any to answer thee? And unto which of the holy ones dost thou turn?
Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 For provocation slayeth the perverse, And envy putteth to death the simple,
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 I — I have seen the perverse taking root, And I mark his habitation straightway,
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 Far are his sons from safety, And they are bruised in the gate, And there is no deliverer.
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 Whose harvest the hungry doth eat, And even from the thorns taketh it, And the designing swallowed their wealth.
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 For sorrow cometh not forth from the dust, Nor from the ground springeth up misery.
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 For man to misery is born, And the sparks go high to fly.
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Yet I — I inquire for God, And for God I give my word,
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 Doing great things, and there is no searching. Wonderful, till there is no numbering.
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 Who is giving rain on the face of the land, And is sending waters on the out-places.
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 To set the low on a high place, And the mourners have been high [in] safety.
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 Making void thoughts of the subtile, And their hands do not execute wisdom.
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 Capturing the wise in their subtilty, And the counsel of wrestling ones was hastened,
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 By day they meet darkness, And as night — they grope at noon.
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 And He saveth the wasted from their mouth, And from a strong hand the needy,
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 And there is hope to the poor, And perverseness hath shut her mouth.
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Lo, the happiness of mortal man, God doth reprove him: And the chastisement of the Mighty despise not,
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 For He doth pain, and He bindeth up, He smiteth, and His hands heal.
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 In six distresses He delivereth thee, And in seven evil striketh not on thee.
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 In famine He hath redeemed thee from death, And in battle from the hands of the sword.
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 When the tongue scourgeth thou art hid, And thou art not afraid of destruction, When it cometh.
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 At destruction and at hunger thou mockest, And of the beast of the earth, Thou art not afraid.
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 (For with sons of the field [is] thy covenant, And the beast of the field Hath been at peace with thee.)
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 And thou hast known that thy tent [is] peace, And inspected thy habitation, and errest not,
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 And hast known that numerous [is] Thy seed, And thine offspring as the herb of the earth;
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Thou comest in full age unto the grave, As the going up of a stalk in its season.
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Lo, this — we searched it out — it [is] right, hearken; And thou, know for thyself!
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
