Job 41
1 Dost thou draw leviathan with an angle? And with a rope thou lettest down — his tongue?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Dost thou put a reed in his nose? And with a thorn pierce his jaw?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Doth he multiply unto thee supplications? Doth he speak unto thee tender things?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Doth he make a covenant with thee? Dost thou take him for a servant age-during?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Dost thou play with him as a bird? And dost thou bind him for thy damsels?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 (Feast upon him do companions, They divide him among the merchants!)
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Dost thou fill with barbed irons his skin? And with fish-spears his head?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Place on him thy hand, Remember the battle — do not add!
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Lo, the hope of him is found a liar, Also at his appearance is not one cast down?
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 None so fierce that he doth awake him, And who [is] he before Me stationeth himself?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Who hath brought before Me and I repay? Under the whole heavens it [is] mine.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 I do not keep silent concerning his parts, And the matter of might, And the grace of his arrangement.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Who hath uncovered the face of his clothing? Within his double bridle who doth enter?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 The doors of his face who hath opened? Round about his teeth [are] terrible.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 A pride — strong ones of shields, Shut up — a close seal.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 One unto another they draw nigh, And air doth not enter between them.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 One unto another they adhere, They stick together and are not separated.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 His sneezings cause light to shine, And his eyes [are] as the eyelids of the dawn.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Out of his mouth do flames go, sparks of fire escape.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Out of his nostrils goeth forth smoke, As a blown pot and reeds.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 His breath setteth coals on fire, And a flame from his mouth goeth forth.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 In his neck lodge doth strength, And before him doth grief exult.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 The flakes of his flesh have adhered — Firm upon him — it is not moved.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 His heart [is] firm as a stone, Yea, firm as the lower piece.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 From his rising are the mighty afraid, From breakings they keep themselves free.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 The sword of his overtaker standeth not, Spear — dart — and lance.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 He reckoneth iron as straw, brass as rotten wood.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 The son of the bow doth not cause him to flee, Turned by him into stubble are stones of the sling.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 As stubble have darts been reckoned, And he laugheth at the shaking of a javelin.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Under him [are] sharp points of clay, He spreadeth gold on the mire.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 He causeth to boil as a pot the deep, The sea he maketh as a pot of ointment.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 After him he causeth a path to shine, One thinketh the deep to be hoary.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 There is not on the earth his like, That is made without terror.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Every high thing he doth see, He [is] king over all sons of pride.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
