Job 4
1 And Eliphaz the Temanite answereth and saith: —
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Hath one tried a word with thee? — Thou art weary! And to keep in words who is able?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Lo, thou hast instructed many, And feeble hands thou makest strong.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 The stumbling one do thy words raise up, And bowing knees thou dost strengthen.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now, it cometh in unto thee, And thou art weary; It striketh unto thee, and thou art troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is not thy reverence thy confidence? Thy hope — the perfection of thy ways?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember, I pray thee, Who, being innocent, hath perished? And where have the upright been cut off?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 As I have seen — ploughers of iniquity, And sowers of misery, reap it!
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 From the breath of God they perish, And from the spirit of His anger consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of a lion, And the voice of a fierce lion, And teeth of young lions have been broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 An old lion is perishing without prey, And the whelps of the lioness do separate.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 And unto me a thing is secretly brought, And receive doth mine ear a little of it.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In thoughts from visions of the night, In the falling of deep sleep on men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Fear hath met me, and trembling, And the multitude of my bones caused to fear.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 And a spirit before my face doth pass, Stand up doth the hair of my flesh;
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It standeth, and I discern not its aspect, A similitude [is] over-against mine eyes, Silence! and a voice I hear:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 'Is mortal man than God more righteous? Than his Maker is a man cleaner?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Lo, in His servants He putteth no credence, Nor in His messengers setteth praise.'
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Also — the inhabitants of houses of clay, (Whose foundation [is] in the dust, They bruise them before a moth.)
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 From morning to evening are beaten down, Without any regarding, for ever they perish.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Hath not their excellency been removed with them? They die, and not in wisdom!
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
