Job 27
1 And Job addeth to lift up his simile, and saith: —
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2 God liveth! He turned aside my judgment, And the Mighty — He made my soul bitter.
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3 For all the while my breath [is] in me, And the spirit of God in my nostrils.
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4 My lips do not speak perverseness, And my tongue doth not utter deceit.
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5 Pollution to me — if I justify you, Till I expire I turn not aside mine integrity from me.
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6 On my righteousness I have laid hold, And I do not let it go, My heart doth not reproach me while I live.
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7 As the wicked is my enemy, And my withstander as the perverse.
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8 For what [is] the hope of the profane, When He doth cut off? When God doth cast off his soul?
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9 His cry doth God hear, When distress cometh on him?
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10 On the Mighty doth he delight himself? Call God at all times?
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11 I shew you by the hand of God, That which [is] with the Mighty I hide not.
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12 Lo, ye — all of you — have seen, And why [is] this — ye are altogether vain?
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13 This [is] the portion of wicked man with God, And the inheritance of terrible ones From the Mighty they receive.
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14 If his sons multiply — for them [is] a sword. And his offspring [are] not satisfied [with] bread.
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15 His remnant in death are buried, And his widows do not weep.
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16 If he heap up as dust silver, And as clay prepare clothing,
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17 He prepareth — and the righteous putteth [it] on, And the silver the innocent doth apportion.
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18 He hath built as a moth his house, And as a booth a watchman hath made.
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19 Rich he lieth down, and he is not gathered, His eyes he hath opened, and he is not.
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20 Overtake him as waters do terrors, By night stolen him away hath a whirlwind.
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21 Take him up doth an east wind, and he goeth, And it frighteneth him from his place,
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22 And it casteth at him, and doth not spare, From its hand he diligently fleeth.
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23 It clappeth at him its hands, And it hisseth at him from his place.
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
