Job 21
1 And Job answereth and saith: —
A odpovídaje Job, řekl:
2 Hear ye diligently my word, And this is your consolation.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Bear with me, and I speak, And after my speaking — ye may deride.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 I — to man [is] my complaint? and if [so], wherefore May not my temper become short?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Turn unto me, and be astonished, And put hand to mouth.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Yea, if I have remembered, then I have been troubled. And my flesh hath taken fright.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Wherefore do the wicked live? They have become old, Yea, they have been mighty in wealth.
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Their seed is established, Before their face with them, And their offspring before their eyes.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Their houses [are] peace without fear, Nor [is] a rod of God upon them.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 His bullock hath eaten corn, and doth not loath. His cow bringeth forth safely, And doth not miscarry.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 They send forth as a flock their sucklings, And their children skip,
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 They lift [themselves] up at timbrel and harp, And rejoice at the sound of an organ.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 And they say to God, 'Turn aside from us, And the knowledge of Thy ways We have not desired.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 What [is] the Mighty One that we serve Him? And what do we profit when we meet with Him?'
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Lo, not in their hand [is] their good, (The counsel of the wicked Hath been far from me.)
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 How oft is the lamp of the wicked extinguished, And come on them doth their calamity? Pangs He apportioneth in His anger.
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 They are as straw before wind, And as chaff a hurricane hath stolen away,
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 God layeth up for his sons his sorrow, He giveth recompense unto him — and he knoweth.
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 His own eyes see his destruction, And of the wrath of the Mighty he drinketh.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 For what [is] his delight in his house after him, And the number of his months cut off?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 To God doth [one] teach knowledge, And He the high doth judge?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 This [one] dieth in his perfect strength, Wholly at ease and quiet.
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 His breasts have been full of milk, And marrow his bones doth moisten.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 And this [one] dieth with a bitter soul, And have not eaten with gladness.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Together — on the dust they lie down, And the worm doth cover them over.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Lo, I have known your thoughts, And the devices against me ye do wrongfully.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 For ye say, 'Where [is] the house of the noble? And where the tent — The tabernacles of the wicked?'
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Have ye not asked those passing by the way? And their signs do ye not know?
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 That to a day of calamity is the wicked spared. To a day of wrath they are brought.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Who doth declare to his face his way? And [for] that which he hath done, Who doth give recompence to him?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 And he — to the graves he is brought. And over the heap a watch is kept.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Sweet to him have been the clods of the valley, And after him every man he draweth, And before him there is no numbering.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 And how do ye comfort me [with] vanity, And in your answers hath been left trespass?
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
