Job 20
1 And Zophar the Naamathite answereth and saith: —
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2 Therefore my thoughts cause me to answer, And because of my sensations in me.
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3 The chastisement of my shame I hear, And the spirit of mine understanding Doth cause me to answer:
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4 This hast thou known from antiquity? Since the placing of man on earth?
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5 That the singing of the wicked [is] short, And the joy of the profane for a moment,
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6 Though his excellency go up to the heavens, And his head against a cloud he strike —
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7 As his own dung for ever he doth perish, His beholders say: 'Where [is] he?'
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8 As a dream he fleeth, and they find him not, And he is driven away as a vision of the night,
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9 The eye hath not seen him, and addeth not. And not again doth his place behold him.
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10 His sons do the poor oppress, And his hands give back his wealth.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11 His bones have been full of his youth, And with him on the dust it lieth down.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12 Though he doth sweeten evil in his mouth, Doth hide it under his tongue,
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13 Hath pity on it, and doth not forsake it, And keep it back in the midst of his palate,
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14 His food in his bowels is turned, The bitterness of asps [is] in his heart.
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15 Wealth he hath swallowed, and doth vomit it. From his belly God driveth it out.
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16 Gall of asps he sucketh, Slay him doth the tongue of a viper.
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17 He looketh not on rivulets, Flowing of brooks of honey and butter.
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18 He is giving back [what] he laboured for, And doth not consume [it]; As a bulwark [is] his exchange, and he exults not.
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19 For he oppressed — he forsook the poor, A house he hath taken violently away, And he doth not build it.
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20 For he hath not known ease in his belly. With his desirable thing he delivereth not himself.
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21 There is not a remnant to his food, Therefore his good doth not stay.
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22 In the fulness of his sufficiency he is straitened. Every perverse hand doth meet him.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23 It cometh to pass, at the filling of his belly, He sendeth forth against him The fierceness of His anger, Yea, He raineth on him in his eating.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24 He fleeth from an iron weapon, Pass through him doth a bow of brass.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25 One hath drawn, And it cometh out from the body, And a glittering weapon from his gall proceedeth. On him [are] terrors.
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26 All darkness is hid for his treasures, Consume him doth a fire not blown, Broken is the remnant in his tent.
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27 Reveal do the heavens his iniquity, And earth is raising itself against him.
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28 Remove doth the increase of his house, Poured forth in a day of His anger.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29 This [is] the portion of a wicked man from God. And an inheritance appointed him by God.
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
