Job 19
1 And Job answereth and saith: —
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 Till when do ye afflict my soul, And bruise me with words?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 These ten times ye put me to shame, ye blush not. Ye make yourselves strange to me —
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 And also — truly, I have erred, With me doth my error remain.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 If, truly, over me ye magnify yourselves, And decide against me my reproach;
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Know now, that God turned me upside down, And His net against me hath set round,
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Lo, I cry out — violence, and am not answered, I cry aloud, and there is no judgment.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 My way He hedged up, and I pass not over, And on my paths darkness He placeth.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Mine honour from off me He hath stripped, And He turneth the crown from my head.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 He breaketh me down round about, and I go, And removeth like a tree my hope.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 And He kindleth against me His anger, And reckoneth me to Him as His adversaries.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Come in do His troops together, And they raise up against me their way, And encamp round about my tent.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 My brethren from me He hath put far off, And mine acquaintances surely Have been estranged from me.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Ceased have my neighbours And my familiar friends have forgotten me,
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Sojourners of my house and my maids, For a stranger reckon me: An alien I have been in their eyes.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 To my servant I have called, And he doth not answer, With my mouth I make supplication to him.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 My spirit is strange to my wife, And my favours to the sons of my [mother's] womb.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Also sucklings have despised me, I rise, and they speak against me.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Abominate me do all the men of my counsel, And those I have loved, Have been turned against me.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 To my skin and to my flesh Cleaved hath my bone, And I deliver myself with the skin of my teeth.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Pity me, pity me, ye my friends, For the hand of God hath stricken against me.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Why do you pursue me as God? And with my flesh are not satisfied?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Who doth grant now, That my words may be written? Who doth grant that in a book they may be graven?
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 With a pen of iron and lead — For ever in a rock they may be hewn.
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 That — I have known my Redeemer, The Living and the Last, For the dust he doth rise.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 And after my skin hath compassed this [body], Then from my flesh I see God:
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Whom I — I see on my side, And mine eyes have beheld, and not a stranger, Consumed have been my reins in my bosom.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 But ye say, 'Why do we pursue after him?' And the root of the matter hath been found in me.
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Be ye afraid because of the sword, For furious [are] the punishments of the sword, That ye may know that [there is] a judgment.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
