Job 12
1 And Job answereth and saith: —
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Truly — ye [are] the people, And with you doth wisdom die.
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 I also have a heart like you, I am not fallen more than you, And with whom is there not like these?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 A laughter to his friend I am: 'He calleth to God, and He answereth him,' A laughter [is] the perfect righteous one.
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 A torch — despised in the thoughts of the secure Is prepared for those sliding with the feet.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 At peace are the tents of spoilers, And those provoking God have confidence, He into whose hand God hath brought.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 And yet, ask, I pray thee, [One of] the beasts, and it doth shew thee, And a fowl of the heavens, And it doth declare to thee.
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 Or talk to the earth, and it sheweth thee, And fishes of the sea recount to thee:
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 'Who hath not known in all these, That the hand of Jehovah hath done this?
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 In whose hand [is] the breath of every living thing, And the spirit of all flesh of man.'
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Doth not the ear try words? And the palate taste food for itself?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 With the very aged [is] wisdom, And [with] length of days understanding.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 With Him [are] wisdom and might, To him [are] counsel and understanding.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Lo, He breaketh down, and it is not built up, He shutteth against a man, And it is not opened.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Lo, He keepeth in the waters, and they are dried up, And he sendeth them forth, And they overturn the land.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 With Him [are] strength and wisdom, His the deceived and deceiver.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Causing counsellors to go away a spoil, And judges He maketh foolish.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 The bands of kings He hath opened, And He bindeth a girdle on their loins.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Causing ministers to go away a spoil And strong ones He overthroweth.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Turning aside the lip of the stedfast, And the reason of the aged He taketh away.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Pouring contempt upon princes, And the girdle of the mighty He made feeble.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Removing deep things out of darkness, And He bringeth out to light death-shade.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Magnifying the nations, and He destroyeth them, Spreading out the nations, and He quieteth them.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Turning aside the heart Of the heads of the people of the land, And he causeth them to wander In vacancy — no way!
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 They feel darkness, and not light, He causeth them to wander as a drunkard.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
