Job 11
1 And Zophar the Naamathite answereth and saith: —
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Is a multitude of words not answered? And is a man of lips justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Thy devices make men keep silent, Thou scornest, and none is causing blushing!
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 And thou sayest, 'Pure [is] my discourse, And clean I have been in Thine eyes.'
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 And yet, O that God had spoken! And doth open His lips with thee.
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 And declare to thee secrets of wisdom, For counsel hath foldings. And know thou that God forgetteth for thee, [Some] of thine iniquity.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 By searching dost thou find out God? Unto perfection find out the Mighty One?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 Longer than earth [is] its measure, And broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If He pass on, and shut up, and assemble, Who then dost reverse it?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For he hath known men of vanity, And He seeth iniquity, And one doth not consider [it]!
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 And empty man is bold, And the colt of a wild ass man is born.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If thou — thou hast prepared thy heart, And hast spread out unto Him thy hands,
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If iniquity [is] in thy hand, put it far off, And let not perverseness dwell in thy tents.
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 For then thou liftest up thy face from blemish, And thou hast been firm, and fearest not.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 For thou dost forget misery, As waters passed away thou rememberest.
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And above the noon doth age rise, Thou fliest — as the morning thou art.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And thou hast trusted because their is hope, And searched — in confidence thou liest down,
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 And thou hast rested, And none is causing trembling, And many have entreated thy face;
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 And the eyes of the wicked are consumed, And refuge hath perished from them, And their hope [is] a breathing out of soul!
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
