James 3
1 Many teachers become not, my brethren, having known that greater judgment we shall receive,
Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.
2 for we all make many stumbles; if any one in word doth not stumble, this one [is] a perfect man, able to bridle also the whole body;
V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo.
3 lo, the bits we put into the mouths of the horses for their obeying us, and their whole body we turn about;
An, my koňům udidla v ústa dáváme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.
4 lo, also the ships, being so great, and by fierce winds being driven, are led about by a very small helm, whithersoever the impulse of the helmsman doth counsel,
An, i lodí tak veliké jsouce, a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.
5 so also the tongue is a little member, and doth boast greatly; lo, a little fire how much wood it doth kindle!
Tak i jazyk malý oud jest, a však veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!
6 and the tongue [is] a fire, the world of the unrighteousness, so the tongue is set in our members, which is spotting our whole body, and is setting on fire the course of nature, and is set on fire by the gehenna. (Geenna g1067)
Jazyk pak jest oheň a svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. (Geenna g1067)
7 For every nature, both of beasts and of fowls, both of creeping things and things of the sea, is subdued, and hath been subdued, by the human nature,
Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i zeměplazů, i mořských potvor bývá skroceno, a jest okroceno od lidí;
8 and the tongue no one of men is able to subdue, [it is] an unruly evil, full of deadly poison,
Ale jazyka žádný z lidí skrotiti nemůže. Tak jest neskrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.
9 with it we do bless the God and Father, and with it we do curse the men made according to the similitude of God;
Jím dobrořečíme Bohu Otci, a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.
10 out of the same mouth doth come forth blessing and cursing; it doth not need, my brethren, these things so to happen;
Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
11 doth the fountain out of the same opening pour forth the sweet and the bitter?
Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost?
12 is a fig-tree able, my brethren, olives to make? or a vine figs? so no fountain salt and sweet water [is able] to make.
Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané i sladké vody nevydává.
13 Who [is] wise and intelligent among you? let him shew out of the good behaviour his works in meekness of wisdom,
Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
14 and if bitter zeal ye have, and rivalry in your heart, glory not, nor lie against the truth;
Pakliť máte hořkou závist, a dráždění v srdci svém, nechlubte se, a neklamejte proti pravdě.
15 this wisdom is not descending from above, but earthly, physical, demon-like,
Neníť ta moudrost s hůry sstupující, ale jest zemská, hovadná, ďábelská.
16 for where zeal and rivalry [are], there is insurrection and every evil matter;
Nebo kdež jest závist a rozdráždění, tu i roztržka i všeliké dílo zlé.
17 and the wisdom from above, first, indeed, is pure, then peaceable, gentle, easily entreated, full of kindness and good fruits, uncontentious, and unhypocritical: —
Ale moudrost, kteráž jest s hůry, nejprvé zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
18 and the fruit of the righteousness in peace is sown to those making peace.
Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.
