Hebrews 1

1 In many parts, and many ways, God of old having spoken to the fathers in the prophets,

Èastokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,

2 in these last days did speak to us in a Son, whom He appointed heir of all things, through whom also He did make the ages; (aiōn g165)

Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil. (aiōn g165)

3 who being the brightness of the glory, and the impress of His subsistence, bearing up also the all things by the saying of his might — through himself having made a cleansing of our sins, sat down at the right hand of the greatness in the highest,

Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,

4 having become so much better than the messengers, as he did inherit a more excellent name than they.

Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.

5 For to which of the messengers said He ever, 'My Son thou art — I to-day have begotten thee?' and again, 'I will be to him for a father, and he shall be to Me for a son?'

Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu Otcem, a on mi bude Synem?

6 and when again He may bring in the first-born to the world, He saith, 'And let them bow before him — all messengers of God;'

A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.

7 and unto the messengers, indeed, He saith, 'Who is making His messengers spirits, and His ministers a flame of fire;'

A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;

8 and unto the Son: 'Thy throne, O God, [is] to the age of the age; a sceptre of righteousness [is] the sceptre of thy reign; (aiōn g165)

Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého. (aiōn g165)

9 thou didst love righteousness, and didst hate lawlessness; because of this did He anoint thee — God, thy God — with oil of gladness above thy partners;'

Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.

10 and, 'Thou, at the beginning, Lord, the earth didst found, and a work of thy hands are the heavens;

A opět: Ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.

11 these shall perish, and Thou dost remain, and all, as a garment, shall become old,

Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,

12 and as a mantle Thou shall roll them together, and they shall be changed, and Thou art the same, and Thy years shall not fail.'

A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi vždycky tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

13 And unto which of the messengers said He ever, 'Sit at My right hand, till I may make thine enemies thy footstool?'

A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

14 are they not all spirits of service — for ministration being sent forth because of those about to inherit salvation?

Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?